Čím větší energetické nároky, tím větší je prý pravděpodobnost vymření druhu. Alespoň u mořských měkkýšů.
Výzkumníci z University of Kansas a dalších institucí analyzovali data o měkkýších, kteří v posledních 5 milionech let obývali Atlantický oceán. Různé druhy vymíraly jistě z různých důvodů, nicméně jedno obecnější kritérium se prý v datech objevit podařilo. Čím energeticky náročnější metabolismus, tím vyšší je pravděpodobnost vyhynutí. Má to platit zejména pro druhy obývající malá území; u plošně rozšířených druhů je vazba mezi metabolismem a extinkcí méně zřetelná. A protože málo rozšířené druhy mají vyšší pravděpodobnost vymření obecně, kombinace obou faktorů je pak už pro druh velmi riziková.
Vědci tvrdí, že na tomto základě lze i předvídat, co se stane v budoucnu. Pokud by třeba k nějakému většímu vymírání došlo v souvislosti s klimatickými změnami, má mít jejich model i prediktivní sílu.
Další zobecňující tvrzení má pravit, že v rámci skupiny existuje nějaký „průměrný metabolismus“, který je celkem stabilní, i když vznikají a zanikají různé druhy nové.
Metabolic rates, climate and macroevolution: A case study using Neogene molluscs, Proceedings of the Royal Society B, http://rspb.royalsocietypublishing.org/lookup/doi/10.1098/rspb.2018.1292
Zdroj: Phys.org
Poznámky PH:
Osobně bych byl k podobně zobecňujícím závěrům dost skeptický, a to zejména kdyby se měly vztahovat i na další skupiny organismů, než jen na měkkýše (navíc zde šlo jen o mořské měkkýše z jedné oblasti). Viz třeba i samotná existence teplokrevných živočichů.
Zajímavé otázka je, zda rychlost metabolismu platí jako kritérium pro predikci vymření druhů v rámci jedné skupiny, nebo také celkové vymizení vyšších taxonů.
A co se týče „průměrného metabolismus na skupinu“, to také působí dost diskutabilně; už proto, že jiné skupiny než druh si definujeme my sami (platilo by to pro všechny měkkýše, ale také pro všechny plže nebo všechny živočichy?).
Další velkou otázkou je předpověditelnost evoluce vůbec. I když samozřejmě i při náhodném pohledu na situaci platí, že méně početné druhy jsou k vymření náchylnější.
Jinak nejspíš bude platit vyšší pravděpodobnost přežití pro jedince vynakládající méně energie i v rámci jednoho druhu (tedy přežití lenochů), ale to se z pohledu evoluce nepočítá, pokud přitom nepředají geny dál (předpokládejme, že energie se investuje mj. právě do rozmnožování).