Středověk - ilustrační obrázek. Rukopis rukopisu Ruralia commoda, 14. století, licence obrázku public domain
Středověk - ilustrační obrázek. Rukopis Ruralia commoda, 14. století, licence obrázku public domain

Cesta na horu Říp

Předpokládá se, že kníže Boleslav I. před polovinou 10. století na Řípu, snad na místě starého kultovního objektu z pohanských dob, vybudoval kamenný křesťanský chrám zasvěcený sv. Jiří.

O mytické hoře Říp, pomyslném českém Araratu, který v podobě čedičové kupy charakteristického tvaru vyčnívá z polabské roviny mezi Roudnicí a Mělníkem do nadmořské výšky 460 m, již bylo napsáno nepřeberné množství publikací, článků i studií. Takřka nikdo se však dosud nezabýval vztahem hory a okolních komunikací (s jedinou výjimkou – viz níže), ačkoli se tato otázka vzhledem k neobyčejnému významu Řípu přímo nabízí.

Pověst o příchodu Čechů do země „Boemia“ a jejich usídlení v okolí hory Řípu zachycená kronikářem Kosmou v první čtvrtině 12. století, je zřejmě jen odleskem dávného magického významu hory pro obyvatele české kotliny. O tom svědčí skutečnost, že na ní nikdy žádné společenství lidí žijících v okolí nevybudovalo hradiště či jinou fortifikaci, a přesto je středověkými kronikáři hora považována za symbolický střed země a její dosažení legitimuje zábor okolní krajiny. O podobném významu vrchů zdvihajících se nad úrodnou rovinou napříč různými kulturami, představujících spojení mezi zemí a nebem, svědčí i soudobé zprávy z jiných středoevropských regionů.
V uherských kronikách Maďaři při svém příchodu do země přehlížejí krajinu hned z několika hor, kde také konají pohanské oběti (Pannonhalma, Turzol, Szerencse a hora sv. Martina) a Dětmar Merseburský píše o uctívání slezské Mons Silensis – hory Ślęża – a z jejího názvu odvozuje pojmenování celé země. Mytologická interpretace není cílem této knihy, ale můžeme uvést několik možných funkcí. Říp je lokalizován zhruba uprostřed staré sídelní oblasti, takže mohl představovat axis mundi – osu lokálního světa. Tvar hory se podobá životodárnému prsu Matky Země a tyto hory (namátkou uveďme Řípu podobnou horu Tábor v Palestině, kde mělo dojít k proměnění Ježíše Krista) často mívají symbolický význam. Říp rovněž připomíná obrovskou mohylu, pod kterou odpočívá nějaká mocná bytost, stejně jako pod mohylou významného bojovníka. Z magických funkcí Řípu si dnes můžeme domýšlet jen, jak východy či západy slunce nad horou kdysi mohly na některých místech určovat termín příchodu slunovratu, nebo jak spatření hory známého obrysu umožňovalo orientaci i v poměrně vzdálených končinách české země. Naopak, dobře je znám symbolický význam hory pro poutě v období baroka a národního obrození v 19. století.
Předpokládá se, že to byl kníže Boleslav I., kdo před polovinou 10. století na Řípu, snad na místě starého kultovního objektu z pohanských dob, vybudoval kamenný křesťanský chrám zasvěcený sv. Jiří. Ten pak kníže Soběslav I. (1125–1140) na paměť svého vítězství nad římským králem Lotharem v bitvě u Chlumce r. 1126 obnovil, či novou stavbou zcela nahradil, jak o tom informuje Kosmův pokračovatel Kanovník vyšehradský.

Podle jiných názorů první kostel na Řípu založil až kníže Břetislav I. (1035–1055) poté, co v Polsku roku 1039 získal ostatky sv. Vojtěcha, neboť jemu byla rotunda také zasvěcena.
Intenzitu dopravního pohybu na horu Říp ve středověku můžeme dnes jen těžko odhadovat, přímé
zprávy o poutích se z této doby, na rozdíl např. od hory Blaník, nedochovaly. Rotunda sv. Jiří, od svého znovuvysvěcení olomouckým biskupem Zdíkem na podzim roku 1126 patrně nesoucí i patrocinium sv. Vojtěcha, každopádně plnila ve středověku přinejmenším funkci farního kostela pro okolní vsi. Již tato potřeba si žádala více přístupových cest, ještě větší vliv na jejich vznik mělo zemědělské využití úrodného, sedimenty tvořeného prvního stupně řipského svahu. Jednu z takových cest, směřující od Vražkova k patě nejstrmější části hory, tvořené vlastním bazaltovým pněm, zaznamenává jako „Řipskou cestu“ zápis z Knih provolacích z Dvorských desek z roku 1454.
Potřeby vesničanů docházejících na bohoslužby by jistě uspokojily pouhé stezky pro pěší, ale ani oni nemohli překonávat prudké, místy zcela neschůdné srázy, které větší část vrcholu hory lemují po obvodu.
V každém případě musela vést na vrchol alespoň jedna kvalitnější cesta, sloužící při stavbě kostela,
jehož zdivo téměř výhradně tvoří opuka dovážená přes Labe od Vehlovic, nebo od jihozápadu z některého z lomů na vzdálenějším Slánsku. Stejná cesta byla později využívána při dopravě potravin a dalších potřeb pro kněze a snad i další osoby, které se při kostele trvale zdržovaly. Jejich dlouhodobý pobyt na hoře naznačuje jednak existence budov, patrně obytných, které již ve středověku byly přistavěny k rotundě, jednak zmínka v životopise arcibiskupa Jana z Jenštejna o jeho bdění a nočních cestách z Roudnice na Říp, kde jej přistihl jistý klerik. Uvedený záznam navíc naznačuje, že z Roudnice vedla na horu Říp natolik schůdná cesta, že ji biskup mohl absolvovat i v noci. Směrem od Roudnice skutečně po spirále stoupá jediná dodnes sjízdná cesta, která umožňuje vcelku pohodlný přístup až na samotný vrchol hory. Představu o stáří této komunikace podporuje jak její zachycení na I. vojenském mapování, tak i místy dochovaný úvoz, paralelní s dnešní dlážděnou a betonem vyspravovanou vozovkou. Vystoupat nahoru lze sice i jihozápadním úbočím po turisticky značené stezce, z její strmosti a celkového charakteru jí však můžeme jednoznačně přisoudit novodobý původ.

Pro výzkum starých komunikací jsou jedním ze zdrojů informací katastrální hranice, které, ačkoli se jejich průběh někdy změnil, mnohdy kopírují situaci z vrcholného středověku, nebo i doby starší. Zvláště zajímavé jsou neobvykle protáhlé tvary katastrů či jejich dlouhé výběžky, které jsou pro obhospodařovávání polností dané lokality nepraktické a mohou odkazovat na středověký stav, kdy takovým protáhlým územím probíhala dálková komunikace, jejíž vazba na danou lokalitu tvar jejích hranic zapříčinila. V okolí Řípu najdeme nezvykle protáhlý katastr u sousední vsi Mnetěše, k jejímuž území přináleží i podstatná část samotné hory. Dříve byl tento čtyři kilometry dlouhý katastrální výběžek pokládán za produkt kolonizace, a teprve Karlu Nováčkovi se záslužně v práci věnované stavebnímu vývoji rotundy na hoře Říp podařilo ukázat, že ve tvaru mnetěšského katastru může být zakódován průběh významné staré komunikace, která sem přicházela.

Tento text je úryvkem z knihy
Václav Cílek, Tomáš Klimek, Pavel Bolina: Staré cesty v krajině středních Čech
Academia 2018
obalka-knihy
O knize na stránkách vydavatele

Foto: © Oleksiy Mark / Dollar Photo Club

Řád a chaos v dynamických systémech

Entropie binárních posloupností. Sinajův kulečník. Abelovu cenu za matematiku získal v roce 2014 Jakov Sinaj. …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close