Příroda si se škodlivým přízemním ozonem poradí i za extrémního sucha

Stromy pohlcují a účinně odstraňují přízemní ozon z ovzduší, čímž zlepšují jeho kvalitu, nicméně za suchých podmínek ho přijímají méně. Výzkum vědců z CzechGlobe – Ústavu výzkumu globální změny AV ČR ale ukázal, že i v období extrémního sucha v roce 2018 se množství odstraněného ozonu nezvýšilo a zlikvidovaly ho jiné procesy. Experti to považují za dobrou zprávu.

Přízemní ozon vzniká důsledkem automobilové dopravy a spalováním fosilních paliv, znečišťuje ovzduší, a tím představuje hrozbu pro přírodu i lidské zdraví. I proto vědci v současnosti zkoumají vliv sucha na koncentrace přízemního ozonu, konkrétně se zaměřili na léta 2018–2020. Přišli na to, že i za největšího sucha se množství odstraněného přízemního ozonu nezvýšilo, a to navzdory tomu, že ho stromy v takových podmínkách pohlcují méně.

„Z prvních výstupů je velmi zajímavé, že toky ozonu zůstaly i za extrémního sucha roku 2018 nezměněny, ačkoli většina ozonu nešla do průduchů rostlin. Část šla na oxidaci těkavých organických látek, část na oxidaci NO na NO2 a většina pravděpodobně ulpěla na površích půdy, kmenů, listů,“ vysvětluje Stanislav Juráň, který se v Ústavu globální změny AV ČR měřením toků přízemního ozonu a jeho dopadu na vegetaci zabývá. „Je to tedy dobrá zpráva, kdy v budoucím sušším klimatu můžeme očekávat, že ačkoli stromy nebudou schopny pohltit za sucha tolik ozonu, dojde k jeho odstranění jinou cestou,“ dodává Stanislav Juráň.

Dopad ozonu na vegetaci je negativní

Přízemní ozon má vliv na fixaci uhlíku rostlin, tedy na proces, který přispívá ke správnému průběhu fotosyntézy. „Dopady na vegetaci jsou negativní. Například na Bílém Kříži snížil přízemní ozon fixaci uhlíku rostlinami až o 24,8 % proti času před průmyslovou revolucí. V Košeticích, když zrovna bylo pole oseto směsí jílku vytrvalého a jetele, se fixace uhlíku snížila o 13,5 %,” vyjmenovává konkrétní dopady Stanislav Juráň.

tisková zpráva AV ČR

Vědci z ÚOCHB rozvíjejí možnosti využití RNA v genové medicíně

Buňka má několik možností, jak regulovat translaci (překlad) genů. Jedním ze způsobů je umlčet gen …

One comment

  1. Ladislav Vondrášek

    To je sice hezké, že se v oxidačním prostředí při větším kvantu slunečního záření ozon (ozonid) působí jako oxidační činidlo a rozpadá se i redukuje na O2- (molekula vody, aj.). V důsledku toho tedy zmíněné oxidační procesy oxidují dusitany na dusičnany, přičemž se ovzduší při následné reakci (substituci) vzniká HNO3 a nezdravě se zásadně okyseluje ovzduší. Dále při oxidaci těkavých organických uhlovodíků (VOC) vzniká redukci i oxidací CO2 a HN03 dle reakcí v organické chemii. Takže se nám vytváří podstatné množství skleníkových plynů, přičemž oxid uhličitý je známý, ale velká kvanta vodní páry mají vyšší skleníkový efekt na atmosférický ozón než CO2. Samozřejmě některé těkavé uhlovodíky nejen antropogenního původu, při oxidačně-redukčních dějích uvolňují halogeny likvidující atmosférický ozón. Zvyšování pravděpodobností kyselých dešťů v atmosféře ze všech uvedených odbourání troposférického ozónu není žádná výhra, už takhle se tato kyselina zvyšuje v důsledku automobilového průmyslu. Je třeba myslet na to, že to není jen karcinogenní látka pro veřejné zdraví, ale poškozuje i ekosystémy (zemědělství) a budovy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close