Credit: (c) NASA/JPL-Caltech/DSS
Credit: (c) NASA/JPL-Caltech/DSS

Problémy vesmíru jako hologramu

Myšlenka, že vesmír je nějakým způsobem obdobou hologramu, je již dobře známá, takže jen stručně. Idea se odvozuje od toho, že maximální entropie prostoru – entropie černé díry o příslušné velikosti – závisí na velikosti jejího povrchu, nikoliv objemu. Maximální množství uložené informace lze zapsat na horizont černé díry – nějak ve stylu bit do pixelu o rozměrech Planckovy délky apod. „Fundamentální stupně volnosti“, základní stavební kameny obsahující informaci, jsou tedy umístěny na povrchu tohoto prostoru. Jako by vnitřek byl pak jen něčím, co se promítá z povrchu. Zdánlivě bohatší 3D struktury včetně nás samých by byly jen projekcí z 2D světa.
Kde má ale tato teorie problémy? I když připustíme celou výše popsanou logiku, černé díry i kusy prostoru mají nějakou hraniční plochu. Má ji ale vesmír jako takový? Může být např. do sebe uzavřený (4D koule apod.) nebo nekonečný, každopádně v obou případech bez hraniční plochy. Navíc když si k tomu představíme, že prostor může mít dodatečné dimenze (10 nebo 11 dimenzí v teorii strun apod.), být na bráně apod., z holografického principu budeme spíše zmateni, než že by něco objasňoval. Nicméně existují i hypotetické popisy holografie v rámci některých variant strunové teorie.
Druhá námitka praví, že to samozřejmě vůbec nevypadá, že by prostor/vesmír uvnitř byl řízen z jeho povrchu. Zdá se nám, že kauzalita se odehrává zde uvnitř a nakonec my sami zde realizujeme experimenty a z jejich výsledků odvozujeme fyzikální zákony (to samozřejmě může být iluze, protože stejně tak by z 2D povrchu byli ovládáni i experimentátoři, ale jakmile začneme uvažovat tímto způsobem, nejspíš se jen dál zamotáváme).

Mimochodem, Greene si všímá i možné paralely mezi holografickým principem a Platónovou představou stínů promítaných na zeď jeskyně. Zde je ale jakoby vše naopak, skutečné/fundamentální jsou stíny (2D) a 3D objekty „odvozené“. Ale to jde jen o metafory a hraní si s asociacemi.

Zdroj: Brian Greene: Struktura vesmíru, Paseka 2012

Voda v kráteru Gale na Marsu přetrvávala déle, než se myslelo

Mezinárodní tým vědců pod vedením Imperial College London objevil doklady otm, že v marsovském kráteru …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close