Sciencemag.cz
Doporučujeme
Všichni víme, že zákony a vlastně veškeré právní texty jsou pro normálního člověka značně nesrozumitelné. Každého napadne, že je to záměr, prostě snaha příslušných odborníků vymezit si exkluzivitu („potřebujete nás, protože to umíme jenom my“). Jistě se něco podobného vyskytuje i u medicínských diagnóz. Dělá se to i ve vědě. (Tady lze namítnout, že zkrátka kvarky jsou kvarky, o těch moc třeba normálně mluvit nejde. V humanitních „vědách“ se ovšem učenou terminologií obvykle zastírá naprostá bezobsažnost a banalita. Richard Feynman kdysi četl práci napsanou proslulým sociologem a zjistil, že nechápe, o čem ten pán píše. „Jednotlivý člen sociální skupiny často přijímá informace cestou vizuálních symbolických kanálů.“ Nakonec pochopil, že věta znamená „lidé čtou“.)
Takže zpět k právním textům. Právo nepopisuje kvarky, ale banální každodennosti, není důvod, proč by třeba zákon o rozvodu měl být neprávníkovi nesrozumitelný. Vědci z MITu nyní došli k závěru, že právní texty mají záměrně povahu jakýchsi kouzelných zaklínadel, které svou nesrozumitelností mají vzbuzovat autoritu; odtud se odvíjí třeba rytmus textu nebo používání archaických výrazů (poznámka: to asi taky napadlo každého, ale teď na tom máme štempl vědců z MITu :-). „Vědci zjistili, že…“).
Nicméně nová studie přece jen došla i k dalším výsledkům. Nejde (jen) o „spiknutí právníků“, ale když neprávníkovi řeknete, aby napsal nějaký zákon, bude prý používat podobný jazyk.
„Zdá se, že lidé chápou implicitní pravidlo, že takto by měly zákony znít, a píší je tak,“ říká Edward Gibson, profesor neurověd a kognitivních věd z MITu a hlavní autor studie.
Již v předešlé studii vědci analyzovali právní smlouvy a porovnávali je s jinými typy písemností, včetně filmových scénářů, novinových článků a akademických prací. Analýza odhalila, že právní dokumenty často obsahují dlouhé definice vložené doprostřed vět (center-embedding). Tento typ větné struktury může značně ztížit porozumění textu.
„Právní jazyk si nějakým způsobem vyvinul tendenci vkládat struktury do jiných struktur, a to způsobem, který není typický pro lidské jazyky,“ praví tisková zpráva.
Dále vědci zjistili, že právnický jazyk ovšem znesnadňuje porozumění dokumentů i právníkům. Samotní právníci měli tendenci dávat přednost jednoduchým verzím právních dokumentů (=napsaným „normální angličtinou“) a tyto verze hodnotili jako stejně vymahatelné jako tradiční právní dokumenty. Takže právnický jazyk podle studie nevyhovuje ani právníkům.
Autoři studie měli několik hypotéz, proč je pak právnický jazyk tak rozšířený. Jednou z nich byla hypotéza „kopíruj a upravuj“, která předpokládá, že právní dokumenty začínají jednoduchou premisou a poté jsou do již existujících vět vkládány další informace a definice, čímž vznikají složité formulace. (PH: prostě další rozvíjení textu provádíte tak, že vkládáte doprostřed.)
Závěr má ale ukazovat na jinou hypotézu „kouzelného zaklínadla“. Stejně jako jsou zaklínadla psána osobitým stylem, který je odlišuje od běžného jazyka, tak i spletitý styl právního jazyka zřejmě signalizuje zvláštní druh autority.
Ve studii výzkumníci požádali přibližně 200 neprávníků (rodilých mluvčích angličtiny žijících ve Spojených státech, kteří byli rekrutováni prostřednictvím crowdsourcingového webu Prolific), aby napsali dva typy textů. V prvním úkolu měli lidé napsat zákony zakazující trestné činy, jako je řízení pod vlivem alkoholu, vloupání, žhářství a obchod s drogami. Ve druhém úkolu byli požádáni, aby o těchto zločinech napsali příběhy.
Pro ověření hypotézy o kopírování a úpravách byla polovina účastníků požádána, aby po napsání svého původního zákona nebo příběhu přidali další informace.
Výzkumníci zjistili, že všichni účastníci napsali zákony s klauzulemi vloženými doprostřed vět, a to bez ohledu na to, zda napsali zákon najednou, nebo jim bylo řečeno, aby napsali návrh a později ho doplnili. Když ale měli vytvořit příběhy související s těmito zákony, psali mnohem jednodušší angličtinou bez ohledu na to, zda museli informace doplnit později.
V dalším souboru experimentů mělo asi 80 účastníků napsat zákony a popisy, které by tyto zákony vysvětlily lidem z jiné země. V těchto experimentech účastníci opět použili „středové vložení“ pro své zákony, ale ne pro popisy těchto zákonů.
A teď si s tím lze dál hrát. Vyskytuje se třeba přístup center-embedding už v Chammurapiho zákoníku? Dokonce by celá struktura mohla být „memem“. Dejme tomu první zákoník byl náhodně takto zapsán, pak to další přebírali? (I když zase: V Číně, Indii vznikaly zákoníky nezávisle? Ono když třeba vznikaly psané zákony v antickém Řecku, věděli o zákonících z Mezopotámie?)
A samozřejmě závěr z průvodní tiskové zprávy. „Vědci doufají, že jejich práce, která identifikovala specifické aspekty právního jazyka, jež znesnadňují jeho pochopení, bude motivovat zákonodárce k tomu, aby se snažili udělat zákony srozumitelnější.“ No, kdo by si na to vsadil…
Martínez, Eric, Even laypeople use legalese, Proceedings of the National Academy of Sciences (2024). DOI: 10.1073/pnas.2405564121. doi.org/10.1073/pnas.2405564121
Zdroj: Massachusetts Institute of Technology / MIT News / Phys.org a další
Já mám odpozorováno, že tvůrci těchto textů většinou neznají výrokovou logiku.
s logikou, matematikou muze byt problem, to urcite. nekde jsem cetl o byzatnskem zakonu, ze 1 svedectvi znamena 50% pravdepodobnost viny (rekneme ok, ze muze byt stejne dobre pravdive jako nepravdive, „tvrzeni proti tvrzeni“); z cehoz se dale vyvodilo, ze u 2 svedectvi je to tedy 100% jistota.