Sciencemag.cz
Doporučujeme
A co na to elafa?
Kolem délky krků žiraf se již odehrálo několik kol zajímavé debaty – šlo o to, zda totiž mají dlouhý krk proto, aby lépe dosáhly na potravu, nebo kvůli pohlavnímu výběru. Podle tohoto modelu by krk žirafě k potravě moc nepomohl a naopak jí z řady důvodů překážel, ale žirafáci se krky tlučou v souboji o samice (tady pak může debata pokračovat třeba tím, proč ale takový nákladný znak nemají pak jen samci, třeba jako paví ocas).
Teď se ale na otázku žirafího krku podíváme z jiné strany, víceméně v modelu krk vs. nohy. Nová studie předpokládá, že žirafy mají krk kvůli potravě, ale o to teď tolik nejde.
Dlouhý krk má samozřejmě vysokou cenu. Srdce žirafy musí vyvinout dostatečný tlak, aby pumpovalo krev několik metrů nahoru do hlavy. Krevní tlak dospělé žirafy je obvykle přes 200 mm Hg, což je více než dvojnásobek než u většiny savců. V důsledku toho srdce odpočívající žirafy spotřebovává více energie než celé tělo odpočívajícího člověka a více energie než srdce jakéhokoli jiného savce srovnatelné velikosti.
V nové studii vědci kvantifikovali energetické náklady na pumpování krve u typické dospělé žirafy a porovnali je s tím, jaké by mělo imaginární zvíře s krátkýma nohama, ale delším krkem při stejné celkové výšce. Toto hypotetické zvíře vědci nazvali elaffe/elafa (eland, antipola losí x giraffe).
Elafa by vynakládala 21 % své celkové energie na napájení srdce, zatímco u žirafy je to 16 % a u člověka 6,7 %. Díky dlouhým nohám, které jí umožňují mít srdce blíže k hlavě, žirafa ušetří 5 % energie, což odpovídá více než 1,5 tuny potravy za rok.
Podle jedné teorie předkové žiraf měli dlouhé nohy ještě předtím, než se jim vyvinul dlouhý krk.
Z energetického hlediska to dává smysl. Dlouhé nohy usnadňují práci srdci, zatímco dlouhý krk ji ztěžuje. Jenže i evoluce dlouhých nohou měla své náklady. Žirafy jsou nuceny při pití rozkročit přední nohy, což je zpomaluje a ztěžuje jim vstávání a útěk, pokud se objeví predátor. Statistiky ukazují, že žirafy jsou proto ze všech místních býložravých savců nejvíce náchylné k tomu, že prchnou od vodního zdroje, aniž by se stačily napít.
Energetické náklady srdce rostou přímo úměrně s výškou krku, takže zde bude mimochodem nejspíš nějaká hranice pro suchozemské obratlovce vůbec. Sauropodní dinosaurus Giraffatitan se tyčí 13 metrů nad podlahou Berlínského přírodovědného muzea (Berlin Natural History Museum). Jeho krk je vysoký 8,5 m, což by vyžadovalo krevní tlak asi 770 mm Hg, aby se krev napumpovala do hlavy – téměř osmkrát více než průměr u savců. To je nepravděpodobné, protože energetická náročnost srdce na pumpování této krve by překročila energetickou náročnost celého zbytku těla.
Sauropodní dinosauři nejspíš prostě nemohli zvednout hlavu tak vysoko, aniž by omdleli. Krk nemohl být vztyčený. Je nepravděpodobné, že by nějaké suchozemské zvíře během celé dosavadní evoluce mohlo překonat výšku dospělého samce žirafy.
Roger S. Seymour, Edward P. Snelling; How long limbs reduce the energetic burden on the heart of the giraffe. J Exp Biol 15 October 2025; 228 (20): jeb251092. doi: https://doi.org/10.1242/jeb.251092
Zdroj: Roger S. Seymour, Edward Snelling: Why do giraffes have such long legs? Animal simulations reveal a surprising answer
The Conversation / Phys.org a další
Poznámka PH: Ad napajedlo. Kdysi jsem někde četl, že u napajedel v suchých oblastech někdy predátoři a kořist (apod.) dodržují jakési příměří, ale to bude asi nesmysl? Jak by se na takovém uspořádání mohli dohodnout (tedy jaký mechanismus by takovou situaci docílil)?
