Sciencemag.cz
Doporučujeme
Rypoš lysý představuje mezi savci opravdový unikát. Žije málem jako sociální hmyz, přišel o teplokrevnost, prý nestárne a navíc necítí bolest. Jakou to má evoluční výhodu? (Dále půjde nejenom o rypoše lysého, ale i o jiné druhy rypošů.)
Viz také:
Rypoš lysý prý nestárne
Mozek rypoše lysého přežije i bez kyslíku
Uvádělo se, že rypoš lysý necítí bolest prostě kvůli tomu, aby mohl razit podzemní štoly a nevšímat si oděrek. Jindy se to dávalo do souvislosti s tím, že v podzemních prostorách bývá velká koncentrace oxidu uhličitého, mohl by ve vlhku na kůži kysele pálit. (Poznámka PH: to zní divně, ne? Rypoš žije spíš v oblastech s nedostatkem vody a že by člověka pálila sodovka? Zkuste dávat ruku i do nízkých pH a neucítíte nic; jiná věc je možné poškození, ale to se odstraněním receptorů bolesti zrovna nevylepší. Navíc by CO2 byl mnohem nebezpečnější při dýchání.) Kromě kyseliny je kůže rypošů lysých necitlivá i na kapsaicin.
Nyní se objevila další teorie: mutace způsobující necitlivost k bolesti umožnila rypošům kolonizovat oblasti, kde žijí kousaví mravenci. Vědci zkoumali různé druhy rypošů (odtud už se nebavíme pouze o rypošovi lysém) a zjistili, že necitlivost k bolesti vznikla pravděpodobně u třech druhů rypošů nezávisle na sobě. Sekvenováním se podařilo zjistit, že tato necitlivost souvisí s aktivitou genů, které se podílejí na stavbě iontových kanálů TRPA1 a NaV1.7.
Ve 2 případech jde i o necitlivost na kyselinu, v 1 k allylisothiokyanátu (setkáváme se s ním mj. v hořčici, křenu či omáčce wasabi; allyl je radikál propenu) – to ovšem nešlo o rypoše lysého, ale o jiný druh, vyskytující se výhradně v horských stepích na východě jižní Afriky. Allylisothiokyanát je velice palčivý/hořký, rypoši mohli ztratit citlivost k němu kvůli tomu, že se živí kořeny obsahujícími tuto látku – což by se ale mohlo týkat druhů po celé Africe (poznámka PH: což je ale zase na pohled poněkud zmatené, pak by především měli ztratit „vnitřní“ receptory?). Ještě důležitější má však být, že v norách rypošů se často vyskytují i mravenci Myrmicaria natalensis („Natal droptail ant“), kteří jsou agresivní a disponují bodavým jedem. Při otevřením kanálu NALCN je vedle necitlivost k isotiokyanátu zvíře necitlivé i k jejich jedu. Tuto vlastnost nemá žádný jiný druh rypošů než ti, kteří se setkávají s mravenci.
Hlavním autorem článku vědců z několika institucí je Gary Lewin z německého Max Delbrück Center for Molecular Medicine (tato instituce vydala příslušnou tiskovou zprávu), Ole Eigenbrod a Karlien Debus. Výzkum rypošů není samozřejmě jen záležitost zoologie, ale předpokládá se, že by mohl mít význam i v lidské medicíně. Nejde zde jen o boj s bolestí, o rypoších se mj. uvádí, že také málo trpí rakovinou (což souvisí s oním „nestárnutím“), pak je zde i ona adaptace na nízký obsah kyslíku. Jen minimum z nás hryžou natalští mravenci a ani se obvykle nekoupeme ve wasabi, ale vědci předpokládají, otevření kanálu NALCN může přinést úlevu i od jiných typů bolesti.
„Rapid molecular evolution of pain insensitivity in multiple African rodents“ Science (2019). science.sciencemag.org/cgi/doi … 1126/science.aau0236
Zdroj: Max Delbrück Center for Molecular Medicine /ScienceDaily.com a další
Poznámky PH: Předpokládá se, že necítění bolest je u rypoše záležitost povrchu těla, žaludek ho bolet může.
Nebo se necitlivost k bolesti netýká ani mechanického poškození pokožky, pouze „pálivých“ látek, a rypoš hloubící noru při zranění o kámen trpí?
Informace na toto téma jsou poněkud zmatené.
Bohužel neodborník se zrovna nevyzná ani v tom, jaké vlastnosti rypoše lysého jsou pro něj specifické a jaké se týkají i jiných druhů rypošů; eusociální má byt např. ještě rypoš damarský.
