Sciencemag.cz
Doporučujeme
Předpokládalo se, že ochočení psi od pradávna museli lidem pomáhat nosit těžké náklady nebo (v polárních oblastech) tahat sáně. Fyzická antropoložka Katherine Latham z University of Alberta nyní ale došla k závěru, že toto naše přesvědčení je možná když ne přímo chybné, tak neodůvodněné. Zakládalo se totiž na analýze psích kostí. Na páteřích ochočených hafanů se už od dávných dob totiž nacházejí známky spondylosis deformans (spondylóza, degenerativní choroba páteře); je snadné si jich všimnout, takže si jich vědci také všímali.
Autorka studie ovšem uvádí, že stopy stejného onemocnění vidíme i na kostech dnešních vlků. Spondylózou běžně trpí i současní psi, ačkoliv obvykle nic nosit či tahat nemusí a ani jinak je nepřetěžujeme. Saňoví psi nejsou touto chorobou postiženi o nic více. Výsledky jsou založeny na zkoumání kostry 136 „netažných“ psů, 19 saňových a 241 vlků.
Z výskytu choroby u fosilních psů proto nelze vyvozovat, že by byli upracovaní. Možná je to dokonce naopak – pravděpodobnost choroby roste s věkem, takže to naznačuje, že zvířata se dožívala relativně vysokého věku. Pokud nás zajímá, zda první psi tahali sáně, potřebovali bychom spíš najít zbytky nějakých dalších artefaktů typu postrojů, kůže ovšem není zrovna z netrvanlivějších materiálů.
Katherine J. Latham et al. Spondylosis deformans as an indicator of transport activities in archaeological dogs: A systematic evaluation of current methods for assessing archaeological specimens, PLOS ONE (2019). DOI: 10.1371/journal.pone.0214575
Zdroj: University of Alberta/Phys.org
Poznámky PH:
U dnešních psů jsou příčiny spondylózy asi spíše genetické, snad se vyskytuje přednostně u plemen, která jsou náchylná i k dysplazii kyčelního kloubu (větší plemena, „přešlechtění“, nepříliš vhodná selekce na „výstavní typ“ apod.).
Jinak ad první domestikovaní psi, rozumný odhad o jejich životě by asi byl, že jakkoliv je tehdejší lidé cca měli rádi, zase je neváhali v případě nouze sníst, přece jen šlo i o živou konzervu. Také byl pes tu a tam zvířetem obětním, mohl svého pána provázet do hrobu apod. Jinak názory na to, zda by třeba lovcům mladšího paleolitu pes výrazněji pomáhal při lovu, se různí. Možná byla tehdy významnější role psa jako hlídače (a to nejspíš před jinými lidmi). Význam psa pro lov mohl vzrůst až v mezolitu, alespoň u lovců z evropských lesů. Viz např.: Měli ve Věstonicích ochočené vlky?
