Sciencemag.cz
Doporučujeme
Při archeologických vykopávkách v Ilisu v jihovýchodním Turecku byly v roce 2012 objeveny asi 5 000 let staré figurky, zřejmě určené k nějaké deskové hře. Aktuálně došlo k velké náhodě – podařilo se najít i další kameny, takže sada figurek je (snad) kompletní. Desková hra provázela zemřelého do hrobu, možná aby se po smrti nenudil – obdobný zvyk známe z této doby i z Egypta a Sumeru.
Zpravodajství popisuje, že hra mohla být předkem šachů, to se ale nezdá být pravděpodobné. Ze stejné doby známe totiž jiné deskové hry, Senet z Egypta a hru nalezenou na královském pohřebišti v Uru; ty však (u Senetu máme pravidla zrekonstruována poměrně spolehlivě) připomínaly spíše Člověče nezlob se. Ale nakonec i v šachách, v rané fázi vývoje hry, hrála ještě roli náhoda/kostka (tzv. čaturanga).
Haluk Sağlamtimur, archeolog z Ege University, uvedl, že tato oblast u horního toku Tigridu byla tehdy součástí mezopotámského kulturního okruhu.
Různobarevné kameny mají podobu zvířecích figurek, nejdůležitější jsou zřejmě prasata a psi. Figurky jsou černé, bílé a červené (viz obrázek). Mimochodem, figurky datované do let 3100-2900 př. n. l. byly do hrobu uloženy prakticky nepoužité/neopotřebované.
I kdyby nyní sada byla opravdu kompletní, pravidla rekonstruovat nedokážeme – v hrobě se totiž nenašla hrací deska, nejspíš byla z netrvanlivého materiálu, který se rozpadl. Není ani jisté, pro kolik lidí byla tato hra vůbec určena.
Zdroj: Hürriyet Daily News a další
Poznámky:
Senetu přikládali staří Egypťané až náboženský význam – věřilo se, že kdo měl štěstí ve hře a „padala mu kostka“, je pod zvláštní ochranou bohů. Právě pro tuto „ochrannou funkci“ bývala hra možná součástí pohřební výbavy; nemusí jít jen o to, aby se dotyčný měl na onom světě jak zabavit. (S kým zabavit? No, oni třeba Egypťané dávali do hrobů sošky – vešebty – které se měly stát služebníky zemřelého.)
Senet se hrál na desce 3 * 5 polí, každá strana měla 5 figurek a délka tahu se určovala hodem kostkami (respektive kaménky či vrhacími dřívky, které měly dvě strany). Na rozdíl od šachů se jednalo o hru „závodního“ typu (race game), jako je Člověče nezlob se. Cílem bylo projít všemi vlastními figurkami co nejrychleji celou deskou; některá pole měla speciální vlastnosti (někde se nesmělo vyhazovat, jiná pole vracela figurku zpět), po některých hodech se táhlo víckrát apod.
V případě královské hry z Uru se zřejmě jedná opět o deskovou „závodní“ hru, někdy se jí říká na „vlky a ovečky“. Co se týče znalosti pravidel, rekonstrukce je sice opět hypotetická, ale panuje na ní více-méně shoda. V Mezopotámii a v Íránu a navíc v průběhu tisíciletí se podoba hry ovšem jistě nějak mohla modifikovat, přičemž popis pravidel v klínovém písmu je mnohem mladší než nálezy z Uru.
Hrálo se dvakrát sedmi kameny (bílá a černá sada) a třemi kostkami ve tvaru pyramid na 20 čtverečcích. Deska se dělila na tři části, krajní řady byly přístupné jen jedné straně, prostřední oběma.
