Pixabay License. Volné pro komerční užití

Psi a vědomí sebe sama – zrcadla, pachy a pokračování příběhu

Psi očichávají vzorek vlastní moči jinak dlouho než moč jiného psa. Rozpoznají, že je jejich vlastní a z toho se usuzuje, že mohou mít nějaké vědomí sebe sama, i když se nepoznají v zrcadle. Tedy nepoznají – na rozdíl třeba od šimpanze, když psovi přilepíte na ucho, kam si nevidí, a ukážete mu zrcadlo, psi se nesnaží těchto přidaných prvků zbavit, ani jim nevěnují zvláštní pozornost. Možná ale proto, že jim je to jedno… (Na druhé straně pes může někdy na svůj obraz v zrcadle i vrčet, to pak skutečně znamená, že se nepoznal.)
Podrobněji na toto téma viz: Psi a vědomí sebe sama

V experimentech tohoto typu lze pokračovat. Alexandra Horowitzová zkusila vzít psí pach a v nádobě („čichové zrcadlo“) ho poněkud modifikovat. Tím se dostáváme k obdobě zrcadlového testu. Bude pes zaskočen a váhat – jsem to já, nebo nejsem? Jsem to já, ale je to nějaké divné, co se asi stalo?
Za tímto účelem autorka sbírala vzorky moči psů, různě se na procházkách skláněla s pohárem (u svého psa, ale i u cizích :-)), což mimochodem některé psy natolik překvapovalo, že se zarazili a vyčůrat se odmítali.
Cizorodý pach přidávaný ke vzorkům představoval kousek nemocné tkáně z uhynulého psa získaný po pitvě z veterinární ordinace. Třetí vzorkem ve srovnávacím testu byl pak pach moči jiného psa (někdy ho testovaný pes znal, jindy ne). Testu se nakonec zúčastnilo 36 psů v přítomnosti svých majitelů. Psi věnovali největší pozornost svému vlastnímu pozměněnému pachu (interpretace výsledku: „to je nějaké podezřelé“), nejmenší pak nepozměněnému vlastnímu pachu („to jsem já, jasně“). Autorka výsledek interpretuje tak, že psi de facto prošli čichovým zrcadlovým testem.
Šimpanzi v zrcadlovém testu obvykle chtějí využít situaci a prohlédnout si ty části těla, na které si normálně nevidí. Různě se na sebe v zrcadle šklebí, podobně jako děti (nejen). Psy jejich vlastní pozměněný pach také vzrušoval až mátl. Po těchto kelímcích někdy škrábali a olizovali je, pokoušeli se o kontakt s majiteli, aby se s nimi o problému poradili nebo svou nejistotu alespoň sdíleli. Nádobu s cizí močí i v laboratoři psi někdy přečůrávali, jako venku na procházce, svou moč (čistou ani pozměněnou) ale nikdy. A. Horowitzová tento výsledek opět interpretuje tak, že psi vědomí sebe sama mají. Určitě je to trochu diskutabilní, ale zajímavá – a hlavně nosné, protože lze vymýšlet další modifikace těchto experimentů a také je poměrně snadno provádět.
Zdroj: Alexandra Horowitzová: Být psem, Práh 2019

Magnetické paměti půjde ovládat nejen cívkou, ale i elektrickým polem

Langasit s holmiem ukazuje dosud neznámou reakci elektrické polarizace na změnu směru vnějšího magnetického pole. …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close