Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nově provedená studie neprokázala, že by vlci a psi po přímých nebo nepřímých interakcích dokázali pochopit „pověst“ lidí – to, zda jsou, pokud jde o potravu, štědří nebo hamižní.
Někteří vědci uvádějí, že psi dokážou kategorizovat jednotlivé lidi na základě pozorování interakce člověka s třetí stranou. Výzkumy na toto téma však přinesly smíšené výsledky. Navíc, pokud psi tuto schopnost skutečně mají, není jasné, zda se vyvinula během domestikace, nebo byla přítomna již u jejich vlčích předků.
Hoi-Lam Jim a jeho kolegové z Veterinární univerzity ve Vídni provedli v rakouském Wolf Science Center s 9 vlky a 6 psy následující experiment. Každé pokusné zvíře pozorovalo interakci mezi dvěma lidmi a psem, při níž „štědrý“ člověk psa krmil a „sobecký“ člověk mu potravu odpíral. Poté testované zvíře mělo prokázat, zda vnímá pověst lidí (rozumí příslušnému konceptu) – tím, že by si vybralo, ke kterému z obou lidí se přiblíží. Ve druhé fázi se testovalo, zda se pes nebo vlk chovají stejně i po přímé interakci s člověkem, který je buď krmil, nebo jim potravu odepřel.
Statistická analýza výsledků neukázala, že by psi nebo vlci rozlišovali lidi po nepřímém pozorování, ale dokonce ani po přímé interakci (!). Pouze 2 vlci a 3 psi projevili větší zájem o štědrého člověka po kombinované zkušenosti nepřímého pozorování i přímé interakce.
Výsledky jsou každopádně založeny na poměrně malém vzorku testovaných psů/vlků, v pokusech tohoto typu se jistě bude pokračovat.
Wolves and dogs fail to form reputations of humans after indirect and direct experience in a food-giving situation, PLoS ONE (2022). DOI: 10.1371/journal.pone.0271590
Zdroj: Public Library of Science
Poznámka PH: Jiné experimenty naznačovaly opačný výsledek. Navíc to, že pes bude věnovat větší pozornost tomu, kdo ho krmil piškoty („přímá interakce“), se zdá být naopak zřejmé (alespoň někteří psi; a u těch ostatních to ale nemusí být proto, že to nepochopili, ale že se nenechají koupit, nebo alespoň ne tak snadno).
Viz také: Psi rozlišují úmysl a omyl
E-kniha – texty o psech ze Sciencemag.cz sebrané, doplněné a uspořádané.
Psověda: Od domestikace vlka po psy u počítačů. 100 vědeckých studií o psech
Kdy lidé poprvé ochočili vlka? Kolik hraček znáš… Kolik slov se dokážou naučit geniální border kolie? Pozná se pes v zrcadle a má teorii mysli? Psi a matematika. Vnímají psi magnetické pole? Mohli by se dožívat 20 let? Genetické studie i experimenty zkoumající chování. Novinky o psech, které se v posledním desetiletí objevily ve vědeckých článcích. Psí zajímavosti z důvěryhodných zdrojů.
Nová vlna 2022, 150 ns
Dávam sem jednu príhodu z mojej „Cesty hrdinov SNP“ z februára 2021 ktorú som zdolal sám na etapy za tri a pol roka.
Bicyklom po cyklotrase z Trenčianskych Teplíc cez Omšenie na Dolnú Porubu. Odtiaľ tlačiac bicykel, prudko stúpajúcim, ťažkým, väčšinou rozbahneným terénom, na Homôlku. Tam som pokľakol pri pamätníku SNP. Odtiaľ asfaltkou dole kopcom k farme Belanka. Tam mi dovolili miestny nechať bicykel pri plote. Hneď som sa pritom skamarátil z jedným čiernym kučeravým havinom s farmy. Pokračoval som peši, hore po asfaltke k oblúku cesty. Ďalej lesným chodníkom popri potoku Nitrica k Ceste hrdinov SNP. Po červenej značke hore na Vápeč. Krásny výhľad. Hore na skale bolo viacej veľmi dobre naladených turistov. Hlavne baby. Vtipkovali sme. Odtiaľ dole cez Hornú Porubu na ďalší kopec. Tam som našiel napájacie žľaby pre kravy s tečúcou vodou. Vyzliekol som sa do naha, pooblieval rozpálené spotené telo. Osviežený pokračoval ďalej. Za súmraku som na vyhliadke nad Omšením stretol obďaleč asi 17 ročného chlapca. Prehodili sme pár viet. Pokračujem ďalej. Zastihla ma noc. Mesiac svietil, tak som pokračoval v mesačnom svite. Neskôr som si zapol čelovku. Asi pol hodinu pred cieľom som na kopci stratil značku. Praskotajúc po suchých konároch som sa za pomoci navigácie pokúšal trafiť znova na chodník. Ako som sa tak pozrel doľava, vidím asi 14-20 svietiacich krúžkov 30-50m vzdialených, v rade vedľa seba. Prvé, čo ma napadlo, žeby svetlušky? Ale vo februári? A pozriem lepšie, tie sa predsa nepohybujú v pároch. Asi vlci. Pozerali na mňa, ako obecenstvo. Vôbec som ich nepočul. Čo teraz? Les plný stromov, ale žiadny na ktorý by sa dalo vyliezť. No nič, pokračujem ďalej. Pozerám do navigácie, potom okolo seba, oči zmizli, viac som ich nevidel.
Ako som zostupoval obtiažne, za pomoci paličiek veľmi príkrym zrázom, chvíľu ma na tesno obletoval nejaký maličký tvor, vtáčik, alebo netopierik, nevedel som to rozoznať. Zišiel so mimo trasy do Baračky. Prišiel k autu, vytiahol PB varič, zohrial sterilizovaný kurací paprikáš s haluškami (vlastná výroba), dal pivo. Ráno som šiel pre bicykel. Asi ešte trocha počkám až sa vysuší terén, aj dni sa predĺžia, než sa vydám na ďalšie pochody.
Po nejakom čase som na prechádzke v Piešťanoch stretol chlapíka s nádherným zvieraťom, upútala ma hlavne kresba srsti. Pýtam sa ho „to je vlk?“. „Nie je to vlk, ale je tak prešľachtený, že mu veľa nechýba“ Odpovedá. Rozpovedal som mu moju príhodu a on mi povedal: „Oni vám chceli pomôcť, ale keď videli, že si viete pomôcť sám, tak odišli“. Ešte mi povedal: „Môžete ho kľudne pohladiť“. Tak som ho pohladil, nato vyskočil prednými labami na pána. Uvedomil som si pri pohľade na jeho mohutnosť, čo som v podstate vedel, že som vtedy nemal najmenšiu šancu, keby na mňa chceli zaútočiť. Myslím si, že o mne vedeli viac, ako môj lekár, skôr než som ich zbadal. Veľa sa o sebe pri takýchto stretnutiach dozvieme.
prihoda je to fascinujici, rozhodne takto potkat vlky je pro mnohe splnenim snu. ale prece jen – za predpokladu, ze to byli vlci – proc by meli chtit cloveku pomahat?