Skrytá biosféra pod dnem oceánu nás ovlivňuje víc, než bychom čekali

Globální cyklus vodíku začíná ještě v oceánské kůře.
Archea, anaerobní „pravé“ bakterie a další navázané organismy u hlubokomořských vývěrů či ještě hlouběji v zemské kůře nejsou zajímavé zdaleka jen kvůli tomu, že v tomto prostředí pozemský život nejspíš vznikl. I dnes tyto organismy mohou ovlivňovat globální biochemické cykly a s nimi i třeba klima. Není to cosi exotického, ale celkově bezvýznamného, tvrdí alespoň nová studie.
Pro archea na mořském dně a v zemské kůře představuje klíčovou surovinu vodík. Tyto organismy provádějí obvykle obdobu fotosyntézy, když získávají energii a vytvářejí organické látky reakcí mezi vodíkem a oxidem uhličitým. Vodík zde vzniká třeba v důsledku reakcí horké vody s železnatými či jinými anorganickými sloučeninami v horninách (dalo by se to brát např. tak, že mikroorganismy se zde obejdou bez fotolýzy vody, první části klasické fotosyntézy; i by se jim za tmy těžko prováděla, leda s využitím tepelného infračerveného záření, což se zde u horkých vývěrů tu a tam také děje; někde vznik vodíku z vody každopádně za mikroorganismy zařídí samotné prostředí).
Aktuální studie se zaměřuje nejen na dno, ale především na ekosystémy pod mořským dnem, v zatopených částech oceánské kůry. Lincoln Pratson a Stacey L. Worman z Duke University se pokusili spočítat, kolik vodíku se zde vlastně protočí. Do analýzy byla zahrnuta plocha odpovídající asi 10 % oceánské kůry. Na základě dalších již dříve shromážděných dat vědci odhadli, že zde vzniká ročně 30 milionů tun vodíku, z toho se 20 milionů dále uvolní. Organismy (především ještě pode dnem) ve zkoumané části tedy zkonzumují zbylých 10 milionů tun. Což pak bude odpovídat asi 10 % veškerého vodíku uvolňovaného do atmosféry, a to jsme se zabývali jen 10 % dna.
Vodík kromě svého vlastního příspěvku ovlivňuje i další skleníkové plyny a s nimi i globální klima. Samozřejmě vodík v kyslíkové atmosféře není stabilní a jednorázové výchylky v jeho produkci nebudou nutně příliš podstatné, vliv by však určitě mělo, kdyby se celkové množství uvolňovaného vodíku změnilo trvale – v závislosti na tom, jak bude hluboká biosféra prosperovat a kolik ho tedy dokáže zužitkovat. Jaké limitující faktory hlubokou biosféru ovlivňují, o tom ovšem nevíme skoro nic. Může jít právě o vodík, ale stejně tak jiné látky, život jistě omezuje tlak, teplota, pH, respektive vůbec samotný dostupný prostor.
Studium hluboké horké biosféry má samozřejmě význam i z hlediska pátrání po životě ve vesmíru. V oceánech pod ledem měsíců velkých planet Sluneční soustavy bychom nejspíš očekávali právě život tohoto typu. Jak se ukazuje, nemusí sídlit jen na dně, ale i ještě hlouběji.

Abiotic Hydrogen (H2) Sources and Sinks Near the Mid-Ocean Ridge (MOR) with Implications for the Subseafloor Biosphere, Proceedings of the National Academy of Sciences. DOI: 10.1073/pnas.2002619117
Zdroj: Duke University/Phys.org

Hipokampus se při depresi zmenšuje, amygdala může ale růst

Studie provedená na více než 10 000 pacientech s depresí ukázala, že těmto lidem se …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close