Při svých evropských výbojích se Vikingové plavili především podél břehů, nicméně doplout na Island, do Grónska či Severní Ameriky vyžadovalo překonat širé moře. Jaké navigační pomůcky se používaly?
Tradičně se v této souvislosti zmiňuje sluneční kámen, jímž bylo možné určit polohu slunce i při zatažené obloze. Kamenem se prostě přejíždělo „po kopii klenby“ a kámen se rozzářil, když přes něj člověk hleděl směrem ke slunci. Nicméně – nemáme před sebou pouze tradovanou legendu? Respektive, jediným zdrojem příslušné informace jsou podle všeho islandské ságy, které sluneční kámen nepopisují zrovna jazykem uživatelského manuálu.
Dénes Száz a další maďarští vědci nyní v Proceedings of the Royal Society A zveřejnili výsledky experimentu, který sice použití kamene nedokazuje (to jde vůbec těžko), ale potvrzuje, že fungovat mohl. Chemicky byl sluneční kámen variantou vápence, respektive křišťálu (např. islandský vápenec/křišťál). Už v roce 2002 byl objeven krystal islandského křišťálu mezi dalšími nástroji používanými pro plavbu.
Nový experiment ukázal, že ze směru slunečního světla určeného pomocí krystalu se dal sever poměrně snadno určit pomocí tzv. stínové hole. Nevyžaduje to ani žádné speciální dovednosti, po krátkém úvodu do velmi přesně zvládli i dobrovolníci. To má být vůbec hlavní nové zjištění, že (by) šlo o metodu jednoduchou. Ukázalo se, že nejpřesněji, s odchylkou méně než 1 stupeň, se takto dá sever určit za soumraku či úsvitu, tj. je-li slunce nízko nad horizontem. Ale i celkově dokázali dobrovolníci stanovitsever s odchylkou pod 1 stupeň v téměř polovině pokusů.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
I když s tím, že magnetický kompas převzali Evropané od Číňanů přes arabský svět, to není tak jasné (možná se na princip přišlo nezávisle), Vikingové ho kolem roku 1000 podle všeho ale opravdu nepoužívali. V Evropě o máme nejstarší doklady o kompasu ve 13.-14. století.
Někdy se uvádí, že sluneční kámen mohl být i turmalín či kordierit.
Zajímavé je, že dalším dohledáváním lze zjistit, že sluneční kámen byl nalezen i ve vraku lodi, která se měla potopit u francouzského pobřeží až v roce 1592, kdy už kompas byl znám dávno.