Sciencemag.cz
Doporučujeme
Injekce nanočástic účinkuje jako technologie rozšířené reality – testováno tedy prozatím pouze na myších. Podle studie publikované v Cell pak myši dokázaly 10 týdnů vidět tvary v blízkém infračerveném světle, a to i během dne. Zobrazovaly se jim v očích v barvě odpovídající konkrétnímu designu nanočástic, v tomto případě v zelené.
Aplikace nanočástic by měla být neškodná – některé myši sice po ní měly určité problémy, ale to bylo zřejmě v důsledku samotného zákroku (tj. cca myši, jimž byla do očí takto injekcí vpravena voda, měly problémy obdobné a obdobně často). Nanočástice fungovaly tak, že se prostě pevně uchytily do fotoreceptorových buněk a převáděly infračervené světlo na příslušnou (v tomto případě zelenou) barvu. To, že myši opravdu infračervené světlo vnímají na úrovni zpracování v mozku, se následně testovalo – jak jinak – pomocí úloh v bludišti.
Podobný princip by se u lidí dal využívat k léčbě barvosleposti (asi by tedy bylo třeba upravit, by se nemusela injekce dávat pravidelně; navíc i s přihlédnutím k tomu, že člověk vidí jinak něž myš, prostorově). Autoři práce (Xue, Jin Bao – University of Science and Technology of China, Gang Han – University of Massachusetts) dále zmiňují využití těchto technik pro civilní a pochopitelně i vojenské aplikace, a to včetně šifrování.
Cell, Ma et al.: „Mammalian Near-Infrared Image Vision through Injectable and Self-Powered Retinal Nanoantennae.“ https://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(19)30101-1 , DOI: 10.1016/j.cell.2019.01.038
Zdroj: Phys.org
Poznámky PH:
Subjektivně však je taková aplikace nejzajímavější prostě pro „rozšířené vnímání“, ovšem v době chytrých brýlí už asi přichází poněkud pozdě, je zbytečně invazivní a nedá se jednoduše zapínat/vypínat…
Šifrování související s touto technologií působí také poněkud neohrabaně…
A co je opravdu zvláštní: myš snad vidí jako pes, tj. bez rozlišení červené/zelené, tj. popsaný výklad je poněkud matoucí…? Tříkanálové barvené vidění vznikalo poměrně komplikovaně až u primátů, mají ho v plné míře jen opice a lidoopi. Podrobně popisuje R. Dawkins v knize Příběh předka (Academia 2008), a to včetně velmi zajímavých úvah o souvisejících selekčních mechanismech. Možná dokonce do určité míry je barvoslepost (v populaci nebarvoslepých) i výhodná…
