Sciencemag.cz
Doporučujeme
Egypťané ve starověku psali na papyry skoro všechno inkousty jen dvou barev, černým a červeným. První sloužil pro běžný text, druhý ke zvýraznění, nadpisů, klíčových slov nebo instrukcí (možná míněno hlavně rituálních: zaříkadlo apod.).
Nová studie se nyní zaměřila na analýzu papyrů z knihovny ve městě města Tebtunis, z chrámu krokodýlího boha Sobka. Jde o jediný takto rozsáhlý soubor papyrů jedné instituce, který se dochoval do současnosti. Analyzované papyry pocházely cca z 2. století n. l. Vědci z ESFR (European Synchrotron Radiation Facility) v Grenoblu a z Kodaňské univerzity provedli na synchrotronu analýzu 12 fragmentů papyru s pomocí hned několika technik (mikrorentgenová fluorescence, mikrorentgenová difrakce a mikroinfračervená spektroskopie).
Podle výsledku červený inkoust vznikal prostě přidáním železitých sloučenin (okru). Kromě železa ale analýza v inkoustu odhalila také olovo. Nicméně se nepodařilo identifikovat barevné sloučeniny olova, jako je minium (oranžovo-červený suřík, oxid diolovnato-olovičitý) nebo olovnatá běloba (zásaditý uhličitan olovnatý). Analýza naopak objevila olovo v podobě fosforečnanů, solí karboxylových kyselin, síranů a chloridů. Závěr proto zní, že olovo sloužilo k tomu, aby inkoust rychleji schnul. Z čehož dále vyplývá, že inkousty byly sofistikované, se speciálními recepty na výrobu, přičemž takové postupy asi nebyly obecně známy, držely se možná v tajnosti mezi příslušnými specialisty apod. Zajímavé je i to, že částice okru byly relativně velké, takže jsou soustředěny do znaků, zatímco sloučeniny olova difundovaly k vnějším okrajům znaků jako u kávových skvrn. Olovnaté sloučeniny byly zřejmě přidávány jemně namleté nebo rovnou v rozpustné formě, ovšem není jasné proč.
Zajímavé na tom všem je i to, že když byla v 15. století v Evropě znovu objevena/zavedena olejomalba, bylo třeba nějak zařídit, aby olej schnul rozumně rychle. Za tímto účelem se začaly používat sloučeniny olova, šlo možná o opakovaný vynález něčeho již jednou objeveného a zapomenutého.
Thomas Christiansen el al., Insights into the composition of ancient Egyptian red and black inks on papyri achieved by synchrotron-based microanalyses, PNAS (2020). DOI: 10.1073/pnas.2004534117 www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.2004534117
European Synchrotron Radiation Facility / Phys.org
Poznámka PH: Také se nabízí, že olovo původně mohlo hrát roli barviva, ale barva zmizela dalšími chemickými reakcemi.
Viz také: Přečetli papyrus popsaný neviditelným inkoustem
olovo (obecně sole těžkých kovů) se do olejových barev (a fermeže) přidávají jako katalyzátor urychlující oxidaci/polymeraci lněného oleje, který je pojivovou složkou olejových barev. Kvůli čemu tam soli olova byly je jednoduché rozhodnout podle pojivové báze barvy. Buď byly barvy ředitelné vodou (což lze předpokládát, protože mnohem rychleji schnou) a pak tam byly sole olova jako pigmenty a nebo byly ředitelné olejem/terpentýnem a pak tam mohly být i jako katalyzátory polymerace. Odpověď na stejnou otázku lze hledat i pomocí koncentrace solí (mnoho ol. solí = barvivo/ málo ol. solí = katalyzátor). Za sebe předpokládám, že barvy byly vodou ředitelné a sole olova obsahovaly jako barvivo. Klidně sole mohly být při aplikaci částečně rozpuštěné, čemuž by napovídala větší koncentrace na okrajích linek a jemnější disperze částic.