Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vědci zkoumají vztah mezi draslíkem a schopností rostlin odolávat stresu.
Sezónní výkyvy počasí, zejména déletrvající sucho, způsobují problémy v produkci sladovnického ječmene, tedy plodiny, která má v Čechách a na Moravě mnohasetletou tradici. Vědci budou nyní hledat cesty jak kvalitu této klíčové suroviny pro výrobu piva do budoucna zajistit i v prostředí měnícího se klimatu. Stále častější výskyty extrémních povětrnostních podmínek totiž vedou k tomu, že ječmen jarní nemá dostatečnou kvalitu, protože porosty včetně nalévajících se obilek předčasně zaschnou. Také produkce ječmene ozimého není ke sladování ideální. Na čtyřletém projektu strategie minimalizace dopadu sucha na udržitelnou produkci a sladovnickou kvalitu ječmene participují vědci z Mendelovy univerzity v Brně.
Řešení problému má přinést multidisciplinární přístup zahrnující genetiku, molekulární biologii a klasické metody hodnocení výchozích odrůd a linií, a to za účelem tvorby nových kombinací. „Naším cílem je získat materiál k vyšlechtění odrůd schopných dosáhnout dobrých kvalitativních parametrů i ve stresových podmínkách. V případě ječmene jarního budeme hledat genotypy schopnější vyrovnat se suchem. V případě ječmene ozimého pak ty se sladovnickou kvalitou, kterým rychlý vývoj na jaře v důsledku možnosti využití zimní vláhy poskytuje větší šanci uniknout suchu v době tvorby a zrání zrna,“ uvedl proděkan Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Radim Cerkal, který začínající výzkum podpořený Národní agenturou pro zemědělský výzkum na univerzitě povede.
Sezónní problémy mají za následek jak snížení výnosu, tak i zhoršení kvality nežádoucím zvýšením obsahu dusíkatých látek. Tyto problémy se týkají celé Evropy, v podmínkách České republiky pak zejména Hané, Polabí nebo jižní Moravy. Jarní sladovnický ječmen je plodina s krátkou vegetační dobou a malým kořenovým systémem. Klimatická změna na ni proto dopadá více než na jiné. Navíc zemědělci stále častěji nahrazují jarní plodiny ozimy, aby se vyhnuli ztrátám. Sladovny se pak musí vyrovnat s menším množstvím kvalitní suroviny, která je logicky i dražší než v minulosti.
Jedním z možných řešení problému je zaměřit šlechtění na mohutnost kořenového systému. „Zde ale vidím přínos pouze pro případy letního sucha. Pro situace posledních let, kdy bylo výrazné sucho na jaře, bude tento princip neúčinný, protože rostliny nebudou schopny mohutný kořenový systém vůbec vytvořit,“ uvedl vedoucí brněnského pracoviště Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského Vratislav Psota s tím, že řešení je nutné hledat i jinde, například u ječmene ozimého, který má jako sladovnická surovina více než stoletou historii, ale většina odrůd nemá potřebnou sladovnickou kvalitu. Základními požadavky na sladovnický ječmen jsou vysoký podíl zrna s velikostí nad 2,5 mm, vysoká a vyrovnaná klíčivost, vysoký extrakt a aktivní hydrolytické enzymy, které následně zúročí sládci při výrobě piva.
Vědci v posledních letech zkoumají například vztah mezi draslíkem a schopností rostlin odolávat stresu. Draslík hraje důležitou roli v regulaci vývoje rostlin a má vliv na aktivaci enzymů, které se podílí na tvorbě organických látek, bílkovin a škrobu, využívaných při výrobě piva. Zajištění dostatečné dostupnosti draslíku ve stresových podmínkách může být řešením k udržení správného vývoje rostlin a tedy i k dosažení potřebné sladovnické kvality zrna ječmene. „Vlny v produkci a kvalitě sladovnického ječmene tu byly vždy, ale nyní jsou výkyvy opravdu obrovské a bude se to zhoršovat,“ uvedl Ivan Chramosil, který sládkoval přes 40 let v legendárním pražském pivovaru U Fleků a patří tak k nejzkušenějším lidem v pivovarském oboru v tuzemsku. „Loňský rok byl jeden z nejhorších, co pamatuji. Nejen na parametry ječmene, ale i na výnos z hektaru. Když vyjde špatně produkce sladovnického ječmene, tak ve sladovně s tím mohou udělat už jen minimum. Aby pak bylo pivo dostatečně kvalitní, nese to velké nároky na sládky,“ uvedl Chramosil.
Do aktuálního projektu na zvýšení sladovnické kvality ječmene jsou zapojeny všechny organizace, které se v ČR touto otázkou zabývají. Vyšlechtění nové odrůdy trvá přitom dvojnásobek až trojnásobek času, než s jakým aktuální program počítá. Cílem projektu proto nemůže být vyšlechtění nové odrůdy, ale získání genotypů s popsanou užitnou hodnotou využitelných v dalším šlechtitelském programu.
