Umělecká představa superhmotné černé díry, která byla vyvržena ze své hostitelské galaxie v důsledku souboje mezi ní a dvěma dalšími černými dírami. Jak se černá díra řítí mezigalaktickým prostorem, stlačuje před sebou řídký plyn, čímž se urychluje zrod horkých modrých hvězd. Obrázek je je založen na pozorování z Hubbleova vesmírného dalekohledu, který za unikající černou dírou zaznamenal 200 000 světelných let dlouhý ocas z hvězd. Kredit: NASA, ESA, Leah Hustak (STScI)

Superhmotná černá díra letí vesmírem rychlostí přes 6 milionů km/h

Astronomové objevili ve vesmíru stopu, kterou tvoří rozbouřený plyn a neobvyklý, velmi tenký, téměř rovný pruh mladých hvězd. Má jít o následek průletu černé díry. Tvrdí to alespoň tým vedený vědci z Yaleovy univerzity na základě dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu a observatoře W. M. Kecka na Havaji (zde byl konkrétně použit spektrometr LRIS, Low Resolution Imaging Spectrometer, a spektrograf NIRES, Near Infrared Echellette Spectrograph).
Jak uvádí hlavní autor studie Pieter van Dokkum, o existenci superhmotných černých děr v aktivních galaktických jádrech víme již dlouho a dokonce už asi 50 let se předpokládá, že by občas mohly být i vyvrženy ze svých galaxií a volně letět vesmírem. Pozorovat se to ale nikdy nepodařilo. Pokud se stávající výsledek potvrdí, šlo by o první potvrzení celého jevu.
Data z Keckovy observatoře odhalila, že pozorovaný pruh hvězd měří na délku 200 000 světelných let a vychází z kompaktní aktivní galaxie (tj. probíhá zde intenzivní hvězdotvorba) vzdálené od nás asi 7,6 miliard světelných let. Stopa je téměř o polovinu jasnější než hostitelská galaxie, s níž je propojena. Má to být následek toho, že zde vzniká ještě víc nových hvězd.
„Domníváme se, že za černou dírou pozorujeme stopu, v níž se plyn ochlazuje a je schopen tvořit hvězdy rychleji. Takže pozorujeme tvorbu hvězd ve vleku černé díry,“ řekl van Dokkum. Asi jako kdybychom sledovali brázdu vody za lodí. Jasný uzel ionizovaného plynu v dolní části hvězdné brázdy (viz obrázek níže) je pravděpodobně místo samotné černé díry.
Zdá se, že galaxie, z níž brázda vyšla, nemá ve svém středu centrální černou díru – nebo alespoň dalekohledy nedokážou detekovat výtrysky energie pocházející z toho, jak pohlcuje okolní materiál. Z čehož se zdá, že jde opravdu o superhmotnou černou díru původem z centra galaxie, která odtud byla gravitačně vyvržena. Co se týče mechanismů, jak se to stalo, autoři studie uvádějí jako možnost následující scénář. Mohlo dojít ke spojení dvou galaxií, z nichž obě obsahovaly supermasivní černou díru. Do systému navzájem se obíhajících černých děr pak vnikla další obří černá díra srovnatelné hmotnosti (tj. fúze s další galaxií). Vzájemná interakce trojice těles pak může vytvořit nestabilní uspořádání, která vygeneruje dostatečnou rychlost k torpédování jedné ze tří černých děr pryč.
Autoři studie si zažádali o čas na vesmírném dalekohledu Jamese Webba a rentgenové observatoři Chandra, aby mohli provést následná pozorování, která by potvrdila, že se skutečně jedná o černou díru.
Protože je pruh nově zrozených hvězd a rozbouřeného plynu je velmi nápadný, mělo by být podle van Dokkuma snadné najít další podobné objekty v současných i budoucích datech, například z připravovaného dalekohledu Nancy Grace Roman.


Fotografie Hubbleova vesmírného dalekohledu zachycuje zvláštní lineární útvar, který je tak neobvyklý, že byl nejprve pokládán „artefakt“ z kamer dalekohledu. Následná spektroskopická pozorování však ukázala, že se jedná o 200 000 světelných let dlouhý řetězec mladých modrých hvězd. Na špičce pruhu vlevo dole se nachází superhmotná černá díra vyvržená z galaxie vpravo nahoře. Ve své stopě stlačila plyn a zanechala za sebou dlouhou stopu mladých modrých hvězd. Nic podobného nebylo ve vesmíru dosud pozorováno. K této neobvyklé události došlo v době, kdy měl vesmír přibližně polovinu svého současného stáří. Kredit: NASA, ESA, Pieter van Dokkum (Yale); zpracování snímků: Joseph DePasquale (STScI).

Pieter van Dokkum et al, A Candidate Runaway Supermassive Black Hole Identified by Shocks and Star Formation in its Wake, The Astrophysical Journal Letters (2023). DOI: 10.3847/2041-8213/acba86
Zdroj: W. M. Keck Observatory / Phys.org

Poznámka PH: Přiznám se, že nerozumím logice „v původní galaxii černá díra není, proto to, co vidíme, bude černá díra“ v kombinaci se scénářem, že tak mohly interagovat černé díry 3, to by tam právě ještě 2 měly zůstat…

Voda v kráteru Gale na Marsu přetrvávala déle, než se myslelo

Mezinárodní tým vědců pod vedením Imperial College London objevil doklady otm, že v marsovském kráteru …

3 comments

  1. rychlost svetla v kmh je miliarda kmh, takze doura leti 6 promile c, pekne.

  2. A ja som si vždy myslel, že čd pohltí všetko na čo narazí…a ona to stlačuje pred sebou??? nemala by žrať všetok plyn na ktorý narazí pri svojej púti?? :-))

  3. Ano, měly, pouze se je nepodařilo pozorovat pomocí jetů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close