Foto: © palau83 / Dollar Photo Club

Také Inuité mají geny dalších druhů

Inuité (Eskymáci) žijí v extrémním prostředí, bylo by tedy logické u nich počítat i se specifickými adaptacemi. Včetně genů, které získali hybridizací s dalšími druhy.

Zkoumat, jaká populace v sobě nese jaké geny vzniklé křížením Homo sapiens s neandrtálci, denisovany nebo dalšími (dosud neznámými) druhy, je v poslední době až módou. Geny desisovanů nese značná část populace v Pacifiku. U Tibeťanů pak jde o geny speciálně adaptivní pro nadmořskou výšku, Evropané zase mají ve výbavě geny neandrtálců, které zřejmě ovlivňovaly metabolismus tuků v chladném podnebí.
V časopisu Molecular Biology and Evolution vyšla studie, která podobné geny popisuje i u grónských Eskymáků. Konkrétně jde o TBX15 a WARS2. Ty už se delší dobu pokládají za adaptivní, protože ovlivňují generování tepla rozkladem tuku a také distribuci tuku po těle včetně tendence k jeho samotnému ukládání. Fernando Racimo, Rasmus Nielsen a další autoři studie nyní uvádějí, že tyto geny pocházejí od nějaké populace odlišné od Homo sapiens; pravděpodobně jde o druh spřízněný s denisovany. Vzhledem k asijskému původu Inuitů je takový scénář celkem logický. Stejně tak se ale podle autorů studie nedá vyloučit, že příslušné geny vznikly křížením s nějakým ještě dalším, dosud neznámým druhem, ne však neandrtálci.
Příslušné genetické varianty prakticky scházejí v Africe, v Euroasii jsou zastoupeny mírně, u Inuitů (a snad i u Indiánů nebo některých Indiánů) silně. Při migracích Arktidou a ještě spíše delším životem zde došlo podle všeho k jejich pozitivní selekci.
Zdroj: Phys.org

Poznámky:
Příslušné genetické rozdíly budou dnes ovlivňovat také sklony k otylosti, respektive jejím různým typům. Dále by nebylo překvapivé, pokud bychom v genetické výbavě obyvatel Arktidy objevili adaptace na stravu s velkým podílem masa, nebo dokonce speciálně masa mořských zvířat. Možná i nějaké geny související se spánkovým rytmem, např. metabolismem melatoninu (adaptace na polární den a noc)?
Objevování dokladů o mezidruhovém křížení je dnes celkem populární; ovšem hodně z toho lze interpretovat i jako dědictví po variabilitě prvních Homo sapiens, respektive dědictví po společných předcích Homo sapiens a dalších druhů (opět s následnou selekcí v určitých oblastech).

Další kolo sporu: kapalná voda prý na Venuši nikdy nebyla

Nová studie došla k závěru, že Venuše nikdy nebyla obyvatelná – navzdory tomu, že se …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *