Sciencemag.cz
Doporučujeme
Archeologové zjistili, že na Borneu tehdejší lovci a sběrači před 31 000 lety provedli úspěšnou amputace třetiny levé nohy. Má jít o nejstarší doklad operace tohoto typu. Pacient (pohlaví z dochovaných pozůstatku těžko určit) zákrok přežil a žil pak ještě dalších 6–9 let, alespoň podle analýzy zubní skloviny. Zemřel asi ve 20 letech, příčina smrti není známa.
S pahýlem místo nohy se dotyčný samozřejmě mohl těžko pohybovat, navíc v místním hornatém a těžko prostupném terénu. Evidentně se tedy o něj museli starat ostatní členové skupiny, a to trvale, nejen těsně po zákroku. Nevíme ovšem, zda tehdejší lovci a sběrači žili delší dobu na jednom místě, nebo zda se stěhovali. Když dotyčný zemřel, jeho tělo bylo pohřbeno v jeskyni.
Mezinárodní tým archeologů objevil kosterní pozůstatky mladíka ve vápencové jeskyni Liang Tebo v indonéské části Bornea během vykopávek v roce 2020. Z této oblasti máme mimochodem doloženy také jedny z nejstarších maleb v jeskyních (tzv. skalní umění), datované na téměř 40 000 let, tedy podstatně starší než mladopaleolitické obrazárny v západní Evropě.
Paleopatoložka Melandri Vlok z University of Sydney na zbytcích končetiny objevila kostní výrůstky, které souvisely s hojením, i proto lze operaci pokládat za úspěšnou.
Proč byla amputace nohy provedena, to vědci netuší, nicméně stopy prý vylučují, že dotyčný o nohu přišel v důsledku útoku zvířete nebo nějaké nehody; to by kost nebyla uříznuta tak hladce, zřejmě ostrým nástrojem, s nímž pravěký chirurg také uměl zacházet. Až dosud jsme nejstarší doklady o amputaci měli z mnohem mladšího období, teprve z neolitu (konkrétně z Buthiers-Boulancourt ve Francii máme z doby kolem r. 5000 př. n. l. doklad o tom, že pacientovi bylo odstraněno levé předloktí, opět včetně důkazů o hojení rány).
To, že se paleolitičtí obyvatelé Bornea tehdy do operace pustili a že ji pacient přežil, naznačuje určitou úroveň anatomických znalostí; i když samozřejmě to, že pacient nevykrvácel ani nepodlehl infekci, může být také náhoda/štěstí. Tehdejší lidé zřejmě využívali jako prostředky proti bolesti (poznámka: možná se noha spíš řezala nějakou pilkou než jednorázově sekala?), zánětům atd. nějaké tropické rostliny, jinak by přežití bylo prakticky vyloučeno.
Maloney, T.R., Dilkes-Hall, I.E., Vlok, M. et al. Surgical amputation of a limb 31,000 years ago in Borneo. Nature (2022). https://doi.org/10.1038/s41586-022-05160-8
Zdroj: LiveScience, Archaeology.com, Nature
Poznámky PH:
Když si člověk uvědomí, kolik úmrtí na infekce ze zranění bylo ještě za první světové války, pak se zdá být jasné, že amputace větších částí těla se v pravěku nejspíš prováděly výjimečně – prostě proto, že šance na úspěch byla stejně nevelká.
Mimochodem, jaká byla pravděpodobnost přežití, když se ruka sekala za trest? Z doby Caesarova válčení v Galii se dokonce uvádí, že po jedné bitvě nechal zajatcům usekat paže hromadně…
