Sciencemag.cz
Doporučujeme
Slova s řecko-latinským základem, která označují předmět našeho zájmu, jsou ichnofosilie (zkamenělé stopy) a ichnologie (vědní obor zabývající se ichnofosiliemi). České ekvivalenty jsou bohužel banální. Všichni známe z přírody stopy živočichů a dokážeme si představit, že mohou „zkamenět“, tedy stát se součástí horninového (fosilního) záznamu. Pojem ichnofosilie (z řeckého ichné = pohyb) se však zabývá nepoměrně širším spektrem objektů, než jsou zkamenělé šlépěje nebo řady (sledy) šlépějí.
Z nejvýznamnějších dalších „stop“ uvedeme doupata (běžně známá jako obytné prostory savců, ale mnohem rozšířenější jako obydlí bezobratlých uvnitř mořského dna) a celou širokou škálu tzv. potravních stop, z nichž zmíníme alespoň takzvané požerky na povrchu dna, stopy po projídání hlubokých partií dna i složité konstrukce, jako jsou tzv. agrichnia (stopy po úpravě substrátu k produkci potravy, tj. ekvivalent lidmi provozovaného zemědělství) a chemichnia (stopy vytvořené k jímání plynů použitelných k chemosymbióze s mikroorganismy, nejčastěji metanu a amoniaku). V poslední době začíná být doceňován význam tzv. sekvestrichnií – útvarů s nahromaděnými organickými látkami použitelnými v době nedostatku potravy. V neposlední řadě můžeme jmenovat tzv. praedichnia (stopy predace, tedy lovu čili útoku jednoho živočicha na druhého za účelem získání potravy).
Ani tento poněkud obsáhlejší přehled fosilních stop však nedává uspokojivý pohled na šíři ichnologie. Minimálně od středního kambria (přibližně před 500 miliony let) je zpočátku v mělkých mořích, později i v hlubokých mořích, jezerech a v suchozemských prostředích (říční nivy, půda) část sypkých substrátů (písek, bahno a jíl na dně, svrchní vrstvy půdy) mnohonásobně promíšena činností organismů (tedy nejen živočichů, ale i rostlin, hub, bakterií a zástupců dalších říší). I toto opakované míšení lze za určitých okolností objevit a využít k pochopení vlastností tehdejšího přírodního prostředí. Takto široce pojaty jsou ichnofosilie co do objemu hornin zdaleka nejrozšířenějšími paleontologickými nálezy vůbec (co do počtu je nepochybně překonávají mikrofosilie).
Platí tedy pravý opak tradovaného mínění, že „zkamenělé stopy“ jsou velmi vzácnými nálezy.
V oboru ichnologie je každý den publikováno několik nových původních vědeckých sdělení, a proto už není v možnostech sebepilnějšího jednotlivce mít přehled o veškerém dění. Dochází ke specializaci: jednotliví badatelé obsáhnou třeba hlubokomořské stopy ve flyši, sladkovodní prostředí permokarbonu nebo základy bioeroze. Přesto je třeba připustit, že na řadu otázek ichnologie vědecky podloženou odpověď nemá. Například odpovědi na otázku po původci určité fosilní stopy jsou často tradovány přes několik vědeckých generací, stejně jako některé interpretace etologie (účelu zaznamenaného chování) stopy. Čas od času se proto objeví zcela překvapivý objev v současném, nejčastěji mořském sedimentu.
Hvězdicovité stopy se vyskytují v několika základních variantách; rozlišovací znaky se však často kombinují, a tak je jejich taxonomie nesjednocená a nepřehledná. Jednou z hvězdicovitých forem je Asteriacites: jedná se o typickou stopu mělkých moří vytvářenou jako úkryt ostnokožci, konkrétně hvězdicemi (Asteroidea) a hadicemi (Ophiuroidea). Hvězdicovitý tvar víceméně kopíruje tvar těla či alespoň tělesnou stavbu. Další, mnohem rozšířenější typ hvězdicovitých stop vzniká projídáním usazeniny z jednoho místa (ústí doupěte) do všech stran. Paprsky, tedy jednotlivé potravní sondy, mohly být vytvořeny na povrchu dna nebo v určité vybrané vrstvičce uvnitř usazeniny, zpravidla několik cm hluboko pod povrchem dna. Některá z variant hvězdicovitých stop se vyskytuje ve většině mořských souvrství a facií vyznačujících se relativním dostatkem organických látek, kyslíku ve vodě nade dnem a nižší energií vlnění a proudění.
Hvězdicovité stopy byly významným argumentem pro ukončení „fukoidové éry“ ichnologie a rozpoznání jejich potravní a úkrytové funkce. Ani tento výčet možností však není úplný. V roce 1995 si potápěči povšimli zvláštních kruhových vzorů na mořském dně u Japonska. Po deseti letech pak byl nalezen a zachycen na videu tvůrce: nově objevený druh ryby z čeledi čtverzubcovití (Tetraodontidae). Další studie došla k závěru, že samci těchto ryb vytvářejí pohybem prsních ploutví dekorativní kruhy, aby přilákali partnerky ke tření. Přestože jsou ryby dlouhé jen asi 12 centimetrů, útvary, které tvoří, měří v průměru asi 2 m.
Je ovšem otázkou, zda je tato interpretace založená na pozorování recentního živočicha úplná. Ve fosilním záznamu by byly tyto 2 m velké hvězdice téměř s jistotou řazeny k potravním stopám, protože struktura umožňuje efektivní orientaci při dně. Možná že struktury vytvořené čtverzubcovitými rybami slouží také k získávání potravy (není pravděpodobné, že by původce během práce prakticky nepřijímal potravu) a účel sexuálního výběru je až druhotný.
úryvek z knihy:
Radek Mikuláš: Zkamenělé stopy živočichů v Čechách a na Moravě
Academia 2024
O knize na stránkách vydavatele
