Vědci ze Sainsbury Wellcome Center (SWC, součást University College London) odhalili přesné mozkové mechanismy, které zvířatům umožňují překonávat instinktivní strach. Studie provedená na myších by mohla mít význam pro vývoj léčebných postupů při poruchách souvisejících se strachem, jako jsou fobie, úzkost a posttraumatická stresová porucha.
Sara Mederos, Sonja Hofer a jejich kolegové zmapovali, jak se mozek naučí potlačovat reakce na vnímané hrozby, které se časem ukážou jako neškodné.
Zkoumali myši, kterým byl nad hlavou zobrazen rozšiřující se stín, jenž napodoboval blížícího se létajícího predátora. Myši při setkání s touto vizuální hrozbou zpočátku hledaly úkryt. Po opakovaném vystavení nebezpečí se však naučily zůstat v klidu a neutíkat. Vědci sledovat mozkovou aktivitu a změny v mozku, které odpovídaly změně chování.
Již se vědělo, že ventrolaterální genikulární jádro (vLGN) v mozku dokáže potlačit reakce strachu, pokud je aktivní, a je schopno sledovat znalost předchozí zkušenosti s hrozbou. VLGN také dostává silný vstup z vizuálních oblastí v mozkové kůře, a výzkum se proto zaměřil na to, zda tato nervová dráha hraje roli i při učení se nebát vizuální hrozby.
Studie odhalila dvě klíčové složky tohoto procesu učení: Ukázalo se, že (zaprvé) pro proces učení jsou zásadní specifické oblasti zrakové kůry a (zadruhé) vLGN ukládá tyto vzpomínky vyvolané učením.
Zjistilo se, že zvířata se nedokázala naučit potlačit své strachové reakce, když byly specifické korové zrakové oblasti deaktivovány. Jakmile se však zvířata naučila přestat utíkat, mozková kůra již nebyla potřeba.
Vědci také odhalili buněčné a molekulární mechanismy, které za tímto procesem stojí. K učení dochází prostřednictvím zvýšené nervové aktivity ve specifických neuronech vLGN, která je vyvolána uvolňováním endokanabinoidů (regulujících mj. náladu a paměť). Toto uvolňování snižuje inhibiční vstup do neuronů vLGN, což má za následek zvýšenou aktivitu v této oblasti mozku při setkání s podnětem vizuální hrozby, která potlačuje reakce strachu.
Příslušná mozková dráha existuje i u lidí. Asi nemáme potřebu se učit blokovat strach z predátorů, ale narušené reakce na strach má celá řada pacientů (viz výše). Takže fóbie a postraumatická porucha by se mohly léčit i se zaměřením na obvody vLGN nebo endokanabinoidní systémy.
Sara Mederos et al, Overwriting an instinct: Visual cortex instructs learning to suppress fear responses, Science (2025). DOI: 10.1126/science.adr2247. www.science.org/doi/10.1126/science.adr2247
Zdroj: Sainsbury Wellcome Centre / MedicalXpress.com, přeloženo / zkráceno
Poznámka PH: Lze tedy říct, že jde o poruchy vidění, respektive zpracování viděného? Když xkrát uvidím např. pavouka a ten mě neohrozí, pak se strachová (ať už vrozená nebo jinak získaná) reakce vypne, jinak ne? Ale i nevidomý se může zbavit fobie…?