O životě pozemského typu v atmosféře Venuše se uvažuje již delší dobu, nyní zde ale vědci objevili podezřelé tmavé tečky a můžeme se pustit do dalších spekulací.
Sanjay Limaye z University of Wisconsin a jeho kolegové shrnuli důvody k optimismu pro život v časopisu Astrobiology. Tvrdí zejména, že Venuše mohla být obyvatelná a podobná Zemi až v miliardy let, teprve poté se místní oceány vyvařily a povrch planety začal připomínat peklo – srovnejme to s dobou, po kterou tekly řeky na Marsu, a přesto se myšlenky na život na Marsu nevzdáváme.
2 miliardy let znamenají, že život na Venuši – míněno cca mikrobiální život pozemského typu – měl dost času na to, aby se dokázal dostat do atmosféry a přizpůsobil se místním podmínkám. David J. Smith z NASA uvádí, že v pozemské atmosféře se podařilo život detekovat ve výšce až 41 km. K tomu lze dodat, že známe i extrémofilní bakterie obývající prostředí velmi horká nebo velmi kyselá (mraky na Venuši jsou plné kapiček koncentrovaných kyselin, především sírové, nicméně se zde vyskytuje i voda). Oxidu uhličitého jako zdroje energie i materiálu pro organické syntézy je zde dost, ať už by místní organismy využívaly fotosyntézu nebo spražené oxidačně-redukční reakce; mohly by se v nich uplatnit právě sloučeniny síry. Konkrétně se jako nejnadějnější pro život jeví spodní a střední část atmosféry Venuše zhruba ve výšce 40-60 km.
Spekulace o životě v oblacích Venuše se objevily již v 60. letech. Novinkou je nyní nyní objev tmavých teček v mracích. Jeden z autorů studie, Grzegorz Słowik z polské University of Zielona Góra, trvdí, že podobné absorpční vlastnosti mají i pozemské bakterie. Mohlo by se jednat o něco analogického řasovým apod. povlakům („květům“) na hladinách pozemských vod.
Na rok 2020 plánuje Rusko k Venuši misi Venera-D. Možná na ní bude participovat i NASA, což by rozšířilo technologické možnosti průzkumu.
Zdroj: Phys. org