(c) Graphicstock

V systémech s více hvězdami je exoplanet asi méně

V naší Sluneční soustavě máme jen jednu hvězdu, ale existují vícenásobné hvězdné systémy, kdy dvě i více hvězd obíhá okolo společného těžiště. Nemusíme chodit vůbec daleko. Nejbližší hvězdný systém od nás tvoří tři hvězdy. Jednou z nich je Proxima Centauri.

Také ve vícenásobných hvězdných systémech nacházíme exoplanety. Astronomové rozeznávají dva typy možných konfigurací: S typ je situace, kdy exoplaneta obíhá okolo jedné z hvězd, P typ jsou pak tzv. cirkumbinární systémy, kdy planeta obíhá okolo dvou hvězd současně. Podobných systémů jsme už pár našli a to zejména díky Keplerovi.

V P systémech má planeta dvě matky. Analogicky platí, že v S systémech má jednu matku a nejméně jednu tetu.

Snižují tety planetární porodnost?
Markus Mugrauer (Friedrich Schiller University, Jena) vzal 1367 hvězd v okruhu 500 parseků od nás (cca 1600 světelných let), u kterých byly objeveny planety a prověřil, zda jsou samotné, nebo jsou součástí vícenásobného hvězdného systému.

Mugrauer k tomu využil mimo jiné data z družice Gaia za prvních 22 měsíců pozorování. Podobná data se hodí, protože Gaia měří pozice stovek milionů let, takže můžete určit, zda dvě sousední hvězdy jsou skutečně stejně daleko a mají společný vlastní pohyb (zda jsou gravitačně vázány).

Ve své studii Mugrauer našel celkem 207 hvězd, které nejsou samotné. Všechny se liší v hmotnosti, teplotě a stádiu vývoje. Z 207 hvězd je 176 binárním systémem (dvojhvězda), 27 trojnásobným a 1 čtyřnásobným hvězdným systémem.

Nejhmotnější planetární teta má hmotnost 1,4 Slunce, nejméně hmotná jen 8 % Slunce. Není žádným překvapením, že nejvíce jsou zastoupeni červení trpaslíci. Jedná se o nejběžnější typ hvězdy v Galaxii, takže je logické, že vleze i do vícenásobných systémů. Kromě toho se v souboru ale nachází i osm bílých trpaslíků, kteří s těmi červenými nemají moc společného. Jsou to závěrečná stádia ve vývoji hvězd podobných Slunci.

Separace mezi mateřskou hvězdou planety a dalším hvězdným členem (tetou) se pohybuje od 20 po 9100 AU, přičemž nejvyšší frekvence separací je někde okolo 1000 AU.

Mugrauer měl velmi slušný vzorek vícenásobných hvězdných systémů s exoplanetou, a tak ho mohl porovnat s celkovou situací.

Hvězdy podobné Slunci mají společníka v dané separaci (do 10 tisíc AU) přibližně ve 30 % případů. Ve zkoumaném vzorku je to jen 15 %.

Naopak vzdálenost mezi oběma hvězdami je v systémech s exoplanetami celkově asi 5krát větší než obecně.

Jinými slovy platí, že míra výskytu vícenásobných systémů s exoplanetami je asi poloviční ve srovnání s tím, co bychom měli obecně očekávat.

Může to znamenat, že ve vícenásobných hvězdných systémech se planety rodí, jsou dokonce relativně běžné, ale přesto je pravděpodobnost vzniku planety u hvězdy, která není sama, menší. Gravitace další hvězdy patrně narušuje proces formování planet.

Mugrauer chce nyní hvězdy v systému prozkoumat dalekohledem na Paranalu, aby upřesnil jejich vlastnosti.

autor: Petr Kubala

Převzato z webu  Exoplanety.cz, upraveno

Magnony slibují husté ukládání dat do magnetických bublin

Magnony se představě poněkud vzpírají, ale budeme si na ně muset možná zvyknout, protože se …

One comment

  1. Roman Dubravský

    I na tohle již mysleli autoři sci-fi.
    Liou Čch‘-Sin: Problém tří těles

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close