autor fotografie Paul Brennan, zdroj: Pixabay, Pixabay License Volné pro komerční užití

Bourbony se dají poznat podle vyschlé mapy

Bourbony se nechávají zrát v ožehlých dřevěných sudech. V důsledku toho se do nápoje dostane řada látek, které po odpaření zanechají na dně nádoby charakteristický otisk.

Výzkumníci z University of Louisville v časopisu Physical Review Fluids navrhují, že jednotlivé značky bourbonu se mapou, která zbude po jejich vyschnutí, liší. 65 ze 66 z testovaných značek bourbonů se takto lišilo, pouze jediná značka se odpařila bez viditelných zbytků. Ve výsledku mohlo jít o malé rozptýlené tečky stejně jako o síť vláken připomínajících nervou tkáň. Vše šlo nejlépe pozorovat, když se bourbony odpařovaly při pokojové teplotě a namíchané jednotně na koncentraci 40–50 % alkoholu. Různá koncentrace alkoholu může vést k odlišnému výsledku, nicméně samotná mapa je složená hlavně z uhlíků, které se do bourbonů dostanou při zrání v opálených sudech. Nejspíš se pro každou značku používají sudy trochu odlišné.
Možná by se takto dala i jednoduše kontrolovat pravost jednotlivých značek, bez potřeby dalších chemických rozborů, pouhým okem nebo automatickou analýzou snímku. Nebo by se mapa dokonce dala využít i jako indikátor toho, jak v rámci jediné značky může být příslušná várka kvalitní?

Stuart J. Williams et al. Whiskey webs: Microscale „fingerprints“ of bourbon whiskey, Physical Review Fluids (2019). DOI: 10.1103/PhysRevFluids.4.100511
Zdroj: Phys.org

Poznámky PH:
Autoři výzkumu uvádějí, že po skotských whiskách naopak zbývají nejspíše soustředné kružnice bez dalších odlišností.
Trocha terminologického ujasnění (znalcům whisky se omlouvám za zjednodušení): Bourbon je, dejme tomu, americká kukuřičná whisky, i když terminologie je poněkud nejasná – ne každá kukuřičná whisky je prý bourbon. Zde ale jde sotva o hlavní surovinu.
Co se týče chuti, do skotské whisky se kouř dostane také, protože se nad kouřem z rašeliny obvykle suší slad. Nicméně pak následuje destilace, takže mechanické příměsi se do nápoje nedostanou, alespoň ne v takové míře. Popsaná metoda je tedy zřejmě použitelná pro jakýkoliv destilát uchovávaný v ožehlých sudech. Mohlo by něco podobného (charakteristický „otisk“ po odpaření) platit pro destiláty zrající v sudech po dezertních vínech?
Ad praktické využití – nejspíš jde spíše o zajímavost a věc pro hračičky, chemický rozbor jednotlivých značek bude asi již standardizován, možná půjde provádět i v nějaké „mobilní laboratoři“ i v terénu a bude mít vyšší přesnost/vypovídací hodnotu. Navíc se zde nápoj nejdřív musí odpařit při pokojové teplotě, což také není hned…

Magnony slibují husté ukládání dat do magnetických bublin

Magnony se představě poněkud vzpírají, ale budeme si na ně muset možná zvyknout, protože se …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close