Sciencemag.cz
Doporučujeme
Psi jsou samozřejmě výrazně společenští, ve schopnosti rozumět lidským gestům a dalším signálům předčí třeba i v zajatí chované šimpanze. Ale jak je to se schopností psů spolupracovat mezi sebou?
Ve srovnání s vlky se zdá, že psi nejsou životně závislí na tom, aby úkoly řešili pouze ve spolupráci s jinými psy. Vědci z rakouského Wolf Science Center a Vídeňské lékařské univerzity nyní tyto předpoklady ověřovali experimentálně. Test byl uspořádán celkem klasicky: dva vlci nebo dva psi vždy museli současně tahat za dva různé provazy, aby si takto přitáhli potravu. Psi v tomto experimentu prakticky zcela selhali (úspěšní 2krát ze 472), vlci uspěli asi ve čtvrtině případů (100 ze 416). Nejlépe šlo vlkům spolupracovat, pokud obě zvířata měla v rámci hierarchie smečky stejnou pozici (testované dvojice psů a vlků byli vždy známí). Jinak je zajímavé, že u psů se hierarchie projevovala více. K misce se obvykle přiblížil pouze dominantnější pes, a když se o pokusil i druhý, pustili se do sebe. Samotný pes se ale k misce umístěné za pletivem dostat nedokázal. Vlci byli naopak mnohem ochotnější přijít k misce spolu a neservat se (vypadá to logicky, dalo by se argumentovat: taky se nemůžou spolu poprat při pohledu na srnce). Navíc jakmile se společně dostali k misce, byli pak ochotni spolu koordinovat i další, složitější akce.
Studie byla publikována v Proceedings of the National Academy of Sciences (Sarah Marshall-Pescini a kol.).
Zdroj: Phys.org
Poznámka PH: Viz ale také článek Zkoušku z fyziky by pes nezvládl. Je možné, že u psů byly výsledky dány i tím, že podstatu problému prostě nepochopili. Ono fungování provazů přes pletivo se zase tolik neliší od schopnosti obejít na vodítku stejnou stranu sloupu jako člověk.
