Tedy ne že by se dosud předpokládalo, že vodopády vytvářejí mimozemšťané nebo inteligentní designér, ale nemá jít primárně o dílo samotného vodního toku.
Joel Scheingross z University of Nevada (Reno) a jeho dva kolegové zkoumal laboratorně proudění vody. Doteď převládal názor, že vodopády na řece se objevují v důsledku vnějších faktorů, řeka je nevytvoří sama. Jinak řečeno, vodopád může být následkem zemětřesení, zlom vytvoří předchozí činnost ledovce nebo zde existuje nějaká heterogenita hornin (rozdílná eroze) – v jedné části se hornina přednostně mechanicky rozruší a odplaví nebo chemicky rozpustí.
Vědci si nyní v laboratoři hráli s koryty z polyuretanové pěny, jimiž nechávali protékat vodu. Do systému přidali miniaturní oblázky. V modelu přitom docházelo i k tomu, že vodopády vznikaly „samy od sebe“ – oblázek vykotlal v pěně prázdný prostor, další proud či jiný kamínek ho pak vypudil ven, následně nový kamínek spadl do otvoru ve dně a prohlubeň zvětšil. Tím nerovnost narůstala, až nakonec mohlo dojít i k samovolnému vzniku vodopádu na původně hladkém toku, navíc se dnem z homogenního materiálu.
Pokud by tyto mechanismy opravdu fungovaly a hrály v přírodě podstatnější roli, znamenalo by to především nutnost přehodnotit údaje o rozsahu zalednění. To, že někde existoval ledovec, totiž mnohdy předpokládáme jen na základě existence řečišť s určitými vlastnostmi.
Joel S. Scheingross et al. Self-formed bedrock waterfalls, Nature (2019). DOI: 10.1038/s41586-019-0991-z
Zdroj: Phys.org