Sciencemag.cz
Doporučujeme
Přechod od lovu a sběru potravy k výrobní ekonomice (pěstování plodin a chovu zvířat) představoval celosvětově zlom v lidských dějinách. Nové výsledky archeologického a antropologického výzkumu v povodí středního Nilu dokazují, že tato inovace byla do této oblasti přinesena novými lidskými skupinami, které sem přišly v 6. a 5. tisíciletí př. Kr. Studie, na níž se podíleli čeští vědci, pro to přináší první biologický důkaz. Tato studie byla právě publikována v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).
Vědci již delší dobu věděli, že v severní části afrického kontinentu se výrobní hospodářství objevilo před osmi tisíci lety a že odtud se pak postupně šířilo dále na jih. Zprvu šlo striktně o chovatelství domácích zvířat asijského původu. Donedávna však nebylo jasné, zda chovatelství bylo na tento kontinent přejato místními lovci-sběrači, nebo zda sem bylo přineseno nově příchozími obyvateli. Nová studie, vypracovaná mezinárodním týmem autorů, přináší první jasný důkaz, že za touto změnou byla migrace nových skupin. Na lidských kostrách pocházejících z archeologických výzkumů na jihu Egypta a v Súdánu autoři ukazují, že nejstarší chovatelé měli v porovnání s domácími africkými lovci-sběrači zcela odlišný biologický původ.
„Tato studie umožňuje opustit křižovatku, na které se zastavil dosavadní výzkum dějin severovýchodní Afriky. Umožňuje nám hlouběji prozkoumat interakce mezi původními obyvateli a novými migranty a zaměřit se na řadu dalších souvisejících otázek. Mimo jiné na to, odkud tito noví lidé přišli,“ říká Lenka Varadzinová z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která se na studii podílela.
Populační historie ukrytá v lidských zubech
Ve většině severní Afriky není možné zkoumat změny dávných populací pomocí fosilní DNA, protože ta se kvůli klimatu ve zdejších starobylých lidských kostrách nedochovala. Hlavní autoři studie, Nicolas Martin a Isabelle Crevecoeur z Univerzity v Bordeaux a CNRS, se proto inovativně zaměřili na morfologii dentino-sklovinné hranice na lidských zubech, což je struktura poskytující silný genetický signál. Za použití rentgenové mikrotomografie se svým týmem analyzovali 122 zubů z 88 jedinců starých 16 000–5 000 let. Použili k tomu lidské pozůstatky z 13 lokalit v jižním Egyptě a Súdánu spadajících od pozdního paleolitu přes mezolit až po střední/mladší neolit. Mezi nimi zaujímají význačné postavení kostry získané archeologickým týmem Českého egyptologického ústavu FF UK pod vedením Lenky Varadzinové v pohoří Sabaloka. Ze dvou zde zkoumaných pohřebišť – lokality Sfinga a Liščí kopec – pochází 15 jedinců, kteří ve studii představují přes polovinu všech analyzovaných lovců-sběračů.
„Použití analýz dentino-sklovinné hranice znamená metodologický průlom ve výzkumu dávných migračních procesů, a to nejen v Africe. Tato metoda je použitelná všude, kde se na kostrách nalezly zuby, a to bez ohledu na dochování fosilní DNA. Oproti analýzám DNA je navíc tato metoda mnohem levnější a nenarušuje lidské pozůstatky,“ dodává k tomu další spoluautorka studie Petra Brukner Havelková z Antropologického oddělení Přírodovědného muzea Národního muzea v Praze, které se dlouhodobě na antropologickém výzkumu koster ze Sabaloky podílí.
Obraz migrací
Získaná antropologická a archeologická data ukazují, že první chovatelé vstupovali do jižního Egypta a Súdánu podél Nilu. Při tom velmi rychle nahrazovali místní lovecko-sběračské skupiny. Současně s tím se odehrávala jiná historie několik set kilometrů západně od Nilu. Zde analýza nálezů datovaných do mladšího neolitu zachytila několik jedinců úzce spjatých s původním domácím obyvatelstvem, kteří ale přijali chovatelství. Je možné, že to byli příbuzní nebo potomci posledních lovců-sběračů vytlačených z údolí Nilu.
„Není zatím jasné, zda příchod chovatelů do Súdánu byl či nebyl doprovázen konflikty s domácími skupinami. V každém případě studie přináší indicie, že tito chovatelé neměli zájem kolonizovat širší okolí Nilu. Zároveň se ukazuje, že mezi starší populací, která se v savanách mimo nilské údolí udržela přinejmenším do 3. tis. př. Kr., a novou neolitickou populací podél Nilu byly již od 5. tis. př. Kr. četné kontakty,“ doplňuje Lenka Varadzinová.
Studie odhaluje dosud neznámý obraz migračních procesů v okolí Nilu, k nimž došlo dávno před vznikem starověkého Egypta. Znovu se tak ukazuje, že Nil byl jedním z klíčových koridorů, po nichž se mezi Asií a Afrikou šířily inovace a někdy také noví obyvatelé.
Citace studie:
Martin N, Thibeault A, Varadzinová L, Usai D, Ambrose SH, Antoine D, Brukner Havelková P, Honegger M, Irish JD, Jesse F, Maréchal L, Osypińska M, Osypiński P, Santos F, Vanderesse N, Varadzin L, Whiting RJ, Zanolli C, Velemínský P, Crevecoeur I. (2025): Enamel-dentine junction morphology reveals population replacement and mobility in the late prehistoric Middle Nile Valley. Proceedings of the National Academy of Sciences U.S.A. 122 (15): e2419122122. https://doi.org/10.1073/pnas.2419122122 (2025).
