Sciencemag.cz
Doporučujeme
Dingové v předokoloniální Austrálii nežili nezávisle na lidech. Jednak se samozřejmě dingo do Austrálie s člověkem dostal (odhaduje se, že asi před 4 000 lety), ale domorodí Australané také mnohdy vychovávali jeho štěňata. Dingo nebyl loven, byl někde ho uctívali jako svého předka, někdy byli psi pohřbíváni podobně jako lidé.
Viz také: Dingo nežil úplně divoce
Nová studie nyní přináší další podrobnosti na toto téma a tvrdí, že vztah mezi domorodými Australany a dingy byl nejspíš ještě těsnější, než se dosud předpokládalo.
Vědci z Australian National University a University of Western Australia zkoumali archeologické naleziště Curracurrang jižně od Sydney. Radiokarbonové datování kostí dingů odhalilo, že zvířata zde před 2 000 lety byla pohřbena spolu s lidmi. Autoři studie uvádějí, že sice ne všichni dingové, jejichž pozůstatky byly nalezeny v lidských tábořištích byli pohřbíváni, ale pokud už ano, pak stejně nebo téměř stejně jako lidé. Má to ukazovat na těsné pouto a na téměř lidský status dingů. Dingové nalezení v lokalitě Curracurrang měli navíc silně opotřebované zuby – což naznačuje, že se živili hlavně kostmi, tedy asi zbytky lidského jídla, sami tedy asi ani nelovili.
Vědci na lokalitě také identifikovali pozůstatky dingů různého věku – od mláďat až po zvířata ve věku šesti až osmi let. Není tedy pravda, že lidé se starali jen o štěňata a dospělí psi pak utekli (podobně jako dospělý vlk opustí svou smečku) nebo je lidé dokonce vyháněli, když přestávali být snadno zvládnutelní.
V koloniální době byly již vztahy zaznamenané mezi dingy a domorodci spíše slabší, přechodné. Mohlo to souviset s prudkými změnami, k nimž tehdy docházelo ve způsobu života domorodců.
Web Mirage.News k tomu navíc dodává, že nalezení pohřbení dingové (poznámka: není jasné, zda se myslí stejná lokalita, nebo obecně, v obou případech je nicméně citován archeolog a odborník na dingy Loukas Koungoulos z Australské národní univerzity v Canbeře) vykazovali známky zranění a chronických onemocnění, takže je zřejmě někdo ošetřoval a staral se o ně. „Zcela ochočení“ dingové by se mohli poznat tak, že na rozdíl od těch dnešních nebo dřívějších polodivokých byli menší (zmenšení těla jako průvodní znak domestikace). A navíc máme i doklady pozůstatků dospělých dingů-samců nalezených mezi lidmi, včetně pohřbů (obecně se předpokládalo, že s dospělostí opouštěli lidskou skupinu spíše samci a fenky zůstávaly).
Dingoes, companions in life and death: the significance of archaeological canid burial practices in Australia, PLoS ONE (2023). DOI: 10.1371/journal.pone.0286576.
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0286576
Zdroj: Australian National University / Phys.org, Mirage.News
Poznámka PH: Uvádí se, že dingové jsou zřejmě odpovědní za vyhubení vakovlka v Austrálii (do 20. století přežil jev v Tasmánii). Možná na rozdíl od Euroasie v prostředí vačnatých savců dokázali psi snáze přežít i bez lidí (uživit se lovem, nikoliv jen z lidských zbytků; proto mohli i vést a dnes vedou nezávislý způsob života).
E-kniha – texty o psech ze Sciencemag.cz sebrané, doplněné a uspořádané.
Psověda: Od domestikace vlka po psy u počítačů. 100 vědeckých studií o psech
Kdy lidé poprvé ochočili vlka? Kolik hraček znáš… Kolik slov se dokážou naučit geniální border kolie? Pozná se pes v zrcadle a má teorii mysli? Psi a matematika. Vnímají psi magnetické pole? Mohli by se dožívat 20 let? Genetické studie i experimenty zkoumající chování. Novinky o psech, které se v posledním desetiletí objevily ve vědeckých článcích. Psí zajímavosti z důvěryhodných zdrojů.
Nová vlna 2022, 150 ns
