Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kosmická pavučina (vlákna, web, strands, filaments…) je nejrozsáhlejší uspořádanou strukturou, kterou dokážeme pozorovat ve známém vesmíru. Jde o jednotku ještě „nad“ galaktickými kupami. Předpokládáme, že tyto struktury byly zpočátku tenké a teprve postupem času mohutněly („zvýrazňovaly se“) spolu s tím, jak gravitace přitahovala hmotu k sobě.
Astronomové využívající Vesmírný dalekohled Jamese Webba nyní objevili nitkovité uspořádání 10 galaxií, které existovalo pouhých 830 milionů let po velkém třesku. Struktura dlouhá 3 miliony světelných let je ukotvena kvasarem (galaxií s aktivní supermasivní černou dírou v jádru). Autoři studie se se domnívají, že se vlákno nakonec vyvine (poznámka: vyvinulo se) v mohutnou kupu galaxií, podobně jako známá kupa galaxií Coma v blízkém vesmíru.
„Překvapilo mě, jak dlouhé a úzké to vlákno je,“ uvedl Xiaohui Fan z Arizonské univerzity v Tucsonu. „Očekával jsem, že něco najdeme, ale ne tak dlouhou a výrazně tenkou strukturu.“ Feige Wang z Arizonské univerzity v Tucsonu dodává, že se jedná se o jednu z prvních filamentárních struktur, které jsme kdy objevili v souvislosti se vzdáleným kvasarem.
Objev se uskutečnil v rámci projektu ASPIRE (A SPectroscopic survey of biased halos In the Reionization Era), jehož hlavním cílem je studium kosmického prostředí nejranějších černých děr.
Další část studie zkoumá vlastnosti osmi kvasarů. Výsledky mají potvrzovat, že jejich centrální černé díry, které existovaly méně než miliardu let po velkém třesku, mají hmotnost od 600 milionů do 2 miliard Sluncí. Dále se tedy bude řešit otázka, jak mohly tyto černé díry tak rychle narůst.
Webbův dalekohled rovněž dodal data týkající se procesu, jak rané supermasivní černé díry potenciálně regulují vznik hvězd ve svých galaxiích. Supermasivní černé díry sice pohlcují okolní hmotu, ale mohou také pohánět obrovské výtoky materiálu směrem ven. Tyto větry mohou mít dosah až v galaktickém měřítku a mít významný vliv na proces vzniku hvězd. To, že tento proces potlačuje tvorbu hvězd v galaxiích, víme; nový výzkum ale ukazuje, že podobně to fungovalo už v éře reionizace vesmíru.
Hluboké pole galaxií z kamery NIRCam (Near-Infrared Camera) Webbova dalekohledu ukazuje uspořádání 10 vzdálených galaxií označených osmi bílými kruhy v diagonální linii připomínající vlákno. (Dva z těchto kruhů obsahují více než jednu galaxii.) Toto vlákno o délce 3 miliony světelných let je ukotveno velmi vzdáleným a zářivým kvasarem – galaxií s aktivní supermasivní černou dírou v jádře. Kvasar J0305-3150 se nachází uprostřed shluku tří kruhů na pravé straně snímku. Jasností zastiňuje svou hostitelskou galaxii. Deset označených galaxií existovalo pouhých 830 milionů let po velkém třesku. Autoři studie se domnívají, že se vlákno nakonec vyvine v mohutnou kupu galaxií. Kredit: Feige Wang (University of Arizona), Joseph DePasquale (STScI).
Zdroj: NASA, přeloženo/kráceno
Ta vlákna jsou ve skutečnosti nejmladší (nebo nejvzdálenější). Nejstarší vlákna máme za humny.
ano. jsou nejstarsi i nejmladsi 🙂
A ta vlákna jsou tvořena čím?
vodikem. asi spis atomarnim nez molekularnim, ale to jen tipuju. mozna u mladsich vlaken to pak nejak odpovida slozeni hmoty v dane casti /eposevesmiru, tj. i dalsi prvky. ale odpoved vodik chyba nebude.