Sciencemag.cz
Doporučujeme
Asi před 1000 lety se malá skupina Polynésanů plavila tisíce mil přes Pacifik, aby osídlila jedno z nejizolovanějších míst na světě – malý, dříve neobydlený ostrov, který pojmenovali Rapa Nui. Postavili zde stovky moai, obřích kamenných soch, které jsou dnes proslulé jako symboly zaniklé civilizace.
Nakonec se jejich počet rozrostl na neudržitelnou úroveň; vykáceli všechny stromy, vyhubili mořské ptáky, vyčerpali půdu a zničili své životní prostředí.
Jejich populace a civilizace se zhroutily a když Evropané v roce 1722 ostrov objevili a nazvali jej Velikonoční, zůstalo na něm jen několik tisíc lidí. Alespoň takový je příběh, který se vypráví v akademických studiích a populárních knihách, jako je Kolaps od Jareda Diamonda (v češtině vydala Academia, 2008).
Nová studie tento příběh o ekocidě zpochybňuje a tvrdí, že počet obyvatel Rapa Nui nikdy nedosáhl neudržitelné úrovně. Naopak, osadníci našli způsob, jak se vyrovnat se závažnými omezeními ostrova, a po staletí udržovali malou, stabilní populaci.
Důkazem tohoto scénáře má být nově vytvořený soupis důmyslných „skalních zahrad“, kde ostrované pěstovali vysoce výživné sladké brambory, které byly základem jejich stravy. Tyto zahrady se rozkládaly na ploše, která stačila na obživu několika tisíc lidí, tvrdí vědci. Zdejší populace tedy nikdy nemohla být tak velká, jak ukazovaly některé dřívější odhady.
Velikonoční ostrov je pravděpodobně nejodlehlejším obydleným místem na Zemi a jedním z posledních míst, které lidé osídlili. Nejbližší pevninou je střední Chile, vzdálené téměř 2 200 km na východ. Přibližně 3 200 mil na západ leží Cookovy ostrovy.
Ostrov o rozloze 63 km čtverečních je celý tvořen sopečnými horninami, ale na rozdíl od tropických ostrovů s bohatou vegetací, jako jsou Havaj nebo Tahiti, zde erupce ustaly před stovkami tisíc let a minerální živiny, které láva vynesla, se z půdy již dávno vytratily. Velikonoční ostrov se nachází v subtropech, a proto je také sušší než ty tropické. Navíc dno oceánu v okolí prudce klesá, což znamená, že zdejší obyvatelé dokázali z moře získat méně potravy než ti, kteří žili na polynéských ostrovech obklopených přístupnými a produktivními lagunami a útesy.
Aby se s tím vyrovnali, používali osadníci techniku rock gardening („mulčování kameny“, nebo jak se tomu říká v češtině). Ta spočívá v rozprostření kamenů na nízko položené plochy, které jsou alespoň částečně chráněny před slanou mlhou a větrem. V mezerách mezi kameny pak lidé vysazovali sladké brambory.
Výzkum ukázal, že kameny od velikosti golfového míčku až po balvany narušují vysoušející větry a vytvářejí turbulentní proudění vzduchu, čímž snižují nejvyšší denní povrchové teploty a zvyšují nejnižší noční. Menší kousky kamenů pak mají povrch plný minerálních živin, které se při zvětrávání uvolňují do půdy. Někteří obyvatelé ostrova stále využívají zahrady, ale i přes veškerou práci s tím spojenou je jejich produktivita mizivá.
Někteří vědci tvrdí, že populace ostrova musela být kdysi mnohem početnější než zhruba 3000 obyvatel, které zaznamenali Evropané, částečně kvůli obřím sochám moai; na jejich stavbu bylo („muselo být“) zapotřebí hodně lidí.
Vědci se v posledních letech pokoušejí odhadnout velikost zdejší populace na základě zkoumání rozsahu skalních zahrad a jejich produkční kapacity. Podle odhadů prvních Evropanů pokrývaly 10 % ostrova. Studie z roku 2017 určila jako vhodné pro pěstování sladkých brambor asi 19 % plochy ostrova. Na základě různých předpokladů o výnosu plodin a dalších faktorech je pak výsledkem odhad, že počet obyvatel v minulosti mohl dosáhnout až 17 500 nebo dokonce 25 000, i když mohl být také mnohem nižší.
V nové studii prováděli vědci průzkum skalních zahrad a jejich charakteristik přímo v terénu po dobu pěti let. Na základě těchto údajů pak vycvičili modely strojového učení k detekci zahrad prostřednictvím satelitních snímků vyladěných na nově dostupná krátkovlnná infračervená spektra, která zvýrazňují nejen skály/kameny, ale i místa s vyšší vlhkostí půdy a dusíkem, což jsou klíčové znaky zahrad.
Výzkumníci dospěli k závěru, že zahrady zabírají méně než půl procenta ostrova. Říkají, že možná přehlédli některé malé, ale ne tolik, aby to mělo větší význam. Na základě řady předpokladů uvádějí, že pokud by celá strava byla založena na sladkých bramborách, mohly tyto zahrady uživit asi 2 000 lidí.
Na základě izotopů nalezených v kostech a zubech a dalších důkazů zde lidé v minulosti pravděpodobně dokázali získat 35 až 45 % své stravy z mořských zdrojů a malé množství z dalších plodin včetně banánů, tara a cukrové třtiny. Při započtení těchto zdrojů by populace mohla dosáhnout přibližně 3 000 osob – což je právě počet zjištěný při kontaktu s Evropany.
Carl Lipo, archeolog z Binghamtonské univerzity a spoluautor studie, uvedl, že myšlenka populačního boomu a zániku „stále proniká do veřejného mínění“ a do oborů včetně ekologie, ale archeologové od ní ustupují. Hromadící se důkazy založené na radiokarbonovém datování artefaktů a lidských ostatků podle něj myšlenku obrovské populace nepodporují. „Životní styl lidí musel být neuvěřitelně pracný. Představte si, že byste celý den seděli a lámali/drtili kameny.“
Dylan Davis, Island-wide characterization of agricultural production challenges the demographic collapse hypothesis for Rapa Nui (Easter Island), Science Advances (2024). DOI: 10.1126/sciadv.ado1459. www.science.org/doi/10.1126/sciadv.ado1459
Zdroj: Columbia Climate School / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámky PH:
Již jsem názory zpochybňující scénář zhroucení civilizace na Velikonočním ostrově četl v minulosti. Samozřejmě to má všemožné ideologické konotace (někdo by rád mravoučně zvedl „zelený prst“, někdo zase má za nepřijatelné obviňovat z ekologického kolapsu domorodé kultury, které přece „musely žít v souladu s přírodou“ apod.). Tím se poněkud snižuje šance spolehlivě zjistit, jak to bylo ve skutečnosti.
Mimochodem, na Velikonočním ostrově skoro scházely zdroje pitné vody. Napršená voda se vsákne do půdy a do moře vtéká „podzemními potoky“. Někde tak vzniká brakická poloslaná voda, která se dá pít, tedy s odřenýma ušima (podobně je to i na jiných polynéských ostrovech, ovšem podstatně menších než Velikonoční ostrov). Pro mě je toto spíše argument ve prospěch toho, že populace tak velká být nemohla (dejme tomu, přijde mořská bouře, navalí se slaná voda, zdroj náhle není použitelný…?)
Samozřejmě. Stromy se vykácely samy a ptáci se sežrali také sami. Jak jinak.