Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nové objevy naznačují, že Země mohla mít systém prstenců. Zformovat se měl přibližně před 466 miliony let, na začátku období netypicky intenzivního bombardování meteority známého jako ordovický impaktní vrchol (spike).
Překvapivá hypotéza vychází z rekonstrukcí deskové tektoniky pro období ordoviku, které si všímají polohy 21 kráterů po dopadech asteroidů. Všechny tyto krátery se nacházejí ve vzdálenosti do 30 stupňů od rovníku (PH: tehdejší situace, jak tomu rozumím), přestože více než 70 % kontinentální zemské kůry leželo mimo tuto oblast, což je anomálie, kterou jiné modely nedokážou vysvětlit.
Vědci se domnívají že tento lokalizovaný impaktní obrazec vznikl po blízkém setkání velkého asteroidu se Zemí. Asteroid se vlivem slapových sil rozpadl a vytvořil kolem planety prstenec z trosek – podobný prstencům, které dnes vidíme kolem Saturnu a dalších plynných obrů.
„V průběhu milionů let materiál z tohoto prstence postupně dopadal na Zemi, což znamenalo nárůst dopadů meteoritů pozorovaný v geologických záznamech,“ uvedl hlavní autor studie Andy Tomkins z australské Monash University. „Vidíme také, že vrstvy v sedimentárních horninách z tohoto období obsahují mimořádné množství úlomků meteoritů.“ Ještě zajímavější jsou podle něj potenciální klimatické důsledky takového prstencového systému. Prstenec mohl vrhat na Zemi stín, blokovat sluneční světlo a přispět k výraznému globálnímu ochlazení. Období, které nastalo na konci ordoviku, je považováno za jedno z nejchladnějších v posledních 500 milionech let historie Země (tj. nepočítáme jedno či několik období „chladné koule“ z prekambria, kdy zamrzlo skoro vše).
Za normálních okolností dopadají asteroidy na Zemi na náhodných místech, takže například na Měsíci a Marsu vidíme impaktní krátery rozmístěné rovnoměrně. Aby vědci zjistili, zda je rozložení ordovických impaktních kráterů jiné než náhodné a blíže k rovníku, vypočítali plochu povrchu kontinentu, která umožňuje zachovat krátery z této doby. Zaměřili se na stabilní, neporušené krátery s horninami staršími než je střed ordoviku, přičemž vyloučili oblasti pohřbené pod sedimenty nebo ledem, erodované oblasti a oblasti ovlivněné tektonickou činností. Pomocí softwaru GIS identifikovali geologicky vhodné oblasti na různých kontinentech.
Oblasti jako západní Austrálie, Afrika, severoamerický kráter a malé části Evropy byly považovány za vhodné pro zachování takových kráterů. Ačkoliv pouze 30 % vhodné pevniny se nacházelo v blízkosti rovníku, všechny impaktní krátery z tohoto období nacházely v příslušné oblasti.
Důsledky tohoto objevu podle autorů nové studie přesahují rámec geologie a vedou vědce k tomu, aby se znovu zamysleli nad širším vlivem nebeských událostí na evoluci Země včetně klimatu a pozemského života. Mohly podobné prstence existovat i v jiných obdobích historie naší planety?
Andrew G. Tomkins et al, Evidence suggesting that earth had a ring in the Ordovician, Earth and Planetary Science Letters (2024). DOI: 10.1016/j.epsl.2024.118991
Zdroj: Monash University / Phys.org, přeloženo / zkráceno
