Sciencemag.cz
Doporučujeme
Pátrání po životě v oceánech cizích světů může být obtížnější, než se astrobiologové dosud domnívali, a to i v případě, že dokážeme přímo odebírat vzorky mimozemských vod.
Nová studie se zaměřuje na Saturnův měsíc Enceladus, kde voda z podzemního oceánu vyvěrá trhlinami na povrch. Jenže to nemusí tolik znamenat: je-li (hypotetický) místní život omezen na hlubiny, stejně bude (může být) problém ho detekovat. Podle vědců totiž oceán na Enceladu tvoří odlišné vrstvy, které podstatně zpomalují pohyb materiálu ze dna na povrch. Živí mikrobi nebo nějaké biosignatury by po tak dlouhé době už nemuselo jít rozpoznat.
Hlavní autor nové studie Flynn Ames z britské University of Reading uvádí: „Představte si, že se snažíte odhalit život v hlubinách pozemských oceánů pouze odběrem vzorků vody z povrchu. To je výzva, které čelíme v případě Enceladu… a navíc se jedná o oceán, jehož fyzice plně nerozumíme. … Zjistili jsme, že oceán na Enceladu by se měl chovat jako olej a voda ve sklenici, s vrstvami, které odolávají vertikálnímu míchání. Tyto přirozené bariéry by mohly zachytit částice a chemické stopy života v hlubinách pod povrchem na stovky až stovky tisíc let. Dosud se přitom předpokládalo, že by se materiál, který nás zajímá, mohl efektivně dostat na povrch oceánu už během několika měsíců.“
Omezená prostupnost/mísitelnost oceánu na Enceladu je výsledkem provedených počítačových simulací.
Podobný problém by se samozřejmě mohl týkat nejen Enceladu, ale i dalších světů s oceánem pod ledovou krustou (kde navíc často ke vzorkům oceánu ani sondy nebudou mít jednoduchý přístup).
Ocean stratification impedes particulate transport to the plumes of Enceladus‘, Communications Earth & Environment (2025). DOI: 10.1038/s43247-025-02036-3
Zdroj: University of Reading / Phys.org
