Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová studie došla k závěru, že ačkoli by Titan mohl být útočištěm jednoduchého mikroskopického života, celkově by na něm pravděpodobně mohlo žít jen několik kilogramů biomasy. Průvodní tisková zpráva to doslova přirovnává k malému psíkovi (:-)).
Titan se stane cílem budoucího průzkumu mise NASA Dragonfly. Ačkoli se o možných scénářích, které na Titanu mohly dát vzniknout životu, hodně spekuluje, předchozí modely a odhady trpěly příliš zjednodušeným přístupem. Alespoň to tvrdí autoři nové práce Antonin Affholder z University of Arizona a Peter Higgins z Harvardu.
Titan je v řadě ohledů (trochu) podobný Zemi, obsahuje hodně organických látek a snad i podpovrchový vodní oceán. „Protože se na Titanu nachází velké množství organických látek, všichni měli dojem, že život by měl k dispozici dostatek potravy,“ uvádí A. Affholder. „Poukazujeme ale na to, že ne všechny tyto organické molekuly mohou představovat zdroje potravy, oceán je opravdu velký a mezi oceánem a povrchem, kde se všechny tyto organické látky nacházejí, existuje jen omezená látková výměna.“
V rámci výzkumu vědci předpokládali, že místní život by jako základní typ reakcí prováděl něco jako kvašení. To totiž vyžaduje pouze organické molekuly, není ale potřeba žádný oxidant typu kyslíku, který je klíčovou podmínkou pro další metabolické procesy, jako je dýchání. „Kvašení se pravděpodobně vyvinulo na počátku historie života na Zemi a nevyžaduje, abychom otevírali dveře do neznámých nebo spekulativních mechanismů, které se mohly, ale nemusely odehrát na Titanu,“ řekl Affholder a dodal, že život na Zemi se mohl nejprve živit čistě už přítomnými organickými molekulami (poznámka PH: což tak asi i bylo).
„Položili jsme si otázku, zda by takové mikroorganismy mohly existovat i na Titanu. Pokud ano, jaký potenciál má podpovrchový oceán Titanu pro biosféru živící se zdánlivě obrovskými zásobami abiotických organických molekul syntetizovaných v atmosféře Titanu, které se hromadí na jeho povrchu?“
Výzkumníci se konkrétně zaměřili na jednu organickou molekulu, glycin, nejjednodušší aminokyselinu. „Víme, že glycin byl relativně hojně zastoupen v prvotní hmotě Sluneční soustavy,“ pokračuje Affholder. „Když se podíváme na asteroidy, komety, mračna částic a plynu, z nichž se formují hvězdy a planety, najdeme glycin nebo jeho prekurzory v podstatě na všech těchto místech.“
Provedené počítačové simulace však ukázaly, že pouze malá část organického materiálu na Titanu může být vhodná jako potrava pro eventuální místní život. Mikrobi spotřebovávající glycin v podpovrchovém oceánu Titanu oceánu by byli závislí na stálém přísunu této aminokyseliny z povrchu přes silný ledový plášť.
Předchozí práce téhož týmu vedla k závěru, že meteority dopadající na led mohou zanechávat „kapsy“ kapalné vody, které se pak propadají ledem a dodávají povrchové materiály do oceánu. „Naše nová studie ale ukazuje, že tato zásoba může stačit pouze k udržení velmi malé populace mikrobů o celkové hmotnosti maximálně několika kilogramů,“ uvedl Affholder. „Takto malá biosféra by v průměru tvořila méně než jednu buňku na litr vody v celém obrovském oceánu Titanu.“
Pro budoucí misi k Titanu by tedy šance na nalezení života – i pokud tam skutečně existuje – mohly být jako hledání jehly v kupce sena.
Antonin Affholder et al, The Viability of Glycine Fermentation in Titan’s Subsurface Ocean, The Planetary Science Journal (2025). DOI: 10.3847/PSJ/adbc66
Zdroj: University of Arizona / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámky PH:
Nakonec ale v případě Titanu nemusí život existovat pouze hluboko pod povrchem, ale třeba i někde u dna metanových jezer? (Takový život by byl tedy podstatně odlišný od pozemského, „vodního“.)
Celková hmotnost biosféry na Zemi se odhaduje řádově na 10 na 12 tun.
Organické látky v oceánu Titanu by se mohly vytvářet i v okolí nějakých obdob pozemských vývěrů – kuřáků.
Život bychom ovšem mohli zachytit i na základě jeho metabolických projevů, existence nerovnovážných stavů apod. Nakonec i Zemi život proměnil komplexně… Nicméně bez toho, abych přímo identifikovali nějakou buňku, by se asi stále nejednalo o 100 % důkaz, respektive by to prostě nebylo ono.
