Foto: © asmodian / Dollar Photo Club

Halucinogenní houby mohou cílit na hmyz

Jason Slot z Ohio State University a jeho kolegové se zaměřili na jedinou látku, psilocybin. Jejich studie tedy nelze aplikovat na muchomůrku červenou ani na jiné houby obsahující psychoaktivní sloučeniny.
I samotný psilocybin se ovšem vyskytuje u řady relativně nepříbuzných druhů hub – a naopak u řady těch příbuznějších ne. Jedním z možných vysvětlení je, že příslušné geny přenesly viry (horizontální přenos), nebo došlo k evoluci příslušné metabolické dráhy několikrát nezávisle na sobě. Autoři studie uvádějí, že za syntézu odpovídá všude shluk pěti velmi podobných genů, takže se kloní k verzi horizontálního přenosu.
Každopádně se ale zdá, že psilocybin má adaptivní funkci. Druhy hub, které ho syntetizují, mají něco společného: rostou v prostředí plném výkalů a hnijícího dřeva, které láká také hmyz – a ten se rád živí i houbami. U much je známo, že psilocybin na jejich nervový systém působí – mění hladiny neurotransmiterů tak, že snižuje chuť k jídlu, houba tímto způsobem tedy manipuluje chování hmyzu ve svůj prospěch. Jestli při tom hmyz také zažívá nějakou obdobu (snad dokonce příjemných?) halucinací, to samozřejmě těžko říct (o změněném stavu vědomí asi nelze mluvit, když bychom zde nejspíš vůbec výraz vědomí nepoužili).
Studie byla publikována v Evolution Letters.

Poznámky:
Otázka samozřejmě je, proč to houby dělají tak složitě, snad i neefektivně. Intoxikovaný hmyz přece zase vystřízliví a vyhládne, účinnější by bylo ho prostě otrávit. Možná prostě syntéza psilocybinu mohla snáze vzniknout v rámci již existující biochemie?
V roce 2013 vědci z University of Guadalajara a University of Tennessee přišli se studií, v niž také zastávají názor, že lysohlávky (respektive i rod Deconica) syntetizující psilocybin (respektive psilocin) si nejsou speciálně příbuzné. Zde však jako mechanismus vzniku uváděli konvergentní evoluci, což se při laickém pohledu zdá být pravděpodobnější. Mutace by pak byly sice na sobě nezávislé/opakované, nicméně v rámci evolučních stromečků mají všechny druhy k sobě pořád blízko a pro mutace k dispozici podobné geny.

Zdroj: Phys.org a další

Thomsonův jev závisí na směru magnetického pole

Na japonském National Institute for Materials Science (NIMS) se podařilo přímo pozorovat anizotropní magnetický Thomsonův …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close