Středověk - ilustrační obrázek. Rukopis rukopisu Ruralia commoda, 14. století, licence obrázku public domain
Středověk - ilustrační obrázek. Rukopis rukopisu Ruralia commoda, 14. století, licence obrázku public domain

Tetín, Beroun, Karlštejn

Spíše ze setrvačnosti se Tetín i v pozdním 12. století udržoval v povědomí jako opěrný zeměpanský bod, k němuž se vázala i dynastická legenda a tragické místo Ludmiliny smrti, nicméně ke slovu se hlásila nová doba s jinými nároky. Prvotní výhoda, kterou nabízela strmá skála nad řekou Mží jednomu z časných přemyslovských hradů, se nyní měnila v opak. Budoucnost nemohla zajistit ani dvojice kostelů, prvotně asi kaplí sv. Michala a sv. Ludmily, obou románského původu (současná zasvěcení sv. Jana Nepomuckého a sv. Kateřiny jsou pozdější), z nichž jen sv. Michal se zařadil do farní sítě s později doloženým právem královy prezentace.

Od sklonku 12. a v první polovině 13. století Tetín i Tetínsko nápadně rychle mizí z pramenů, zájem o staré přemyslovské sídlo strmě upadá. Zda na Tetíně stále ještě sídlili knížecí, teď královští úředníci, nejspíše lovčí, jak uvažuje August Sedláček, se nedá potvrdit, ani vyloučit. Čas tam plynul zvolna a nerušeně a nepříliš početní obyvatelé legendárního „Tetčina sídla“ mohli jen přihlížet změnám, jimiž procházelo široké okolí. Tetínská provincie, živá ještě v 11. století, se stávala minulostí. Místy, ne však soustavně se začal okolní kraj zvát Podbrdím.
Jen na dohled od Tetína se vinula stará cesta k Plzni, jedna z důležitých komunikací přemyslovských Čech. Pod starým plzeňským hradem se štěpila v řezenskou a norimberskou větev. Takřka pod Tetínem překračovala tok Berounky, a přece jen stěží mohl Tetín využít svojí blízkosti a těžit z její přítomnosti. Bránil tomu nejen terén a prvotní určení tetínského prostoru, ale zřejmě i sociální skladba jeho obyvatel, vázaná k agrární výrobě, okolním lesům a zčásti snad k obsluze zbylé tetínské administrativy. Z mnohem příznivější polohy mohla těžit nám již známá lokalita Na Brodě v místech, kde plzeňská silnice poblíž soutoku s Litavkou překračovala Mži. Zdejší osada s tradicí nepochybně dlouhého osídlení se právě ve 13. století začala rozrůstat a nabývat na ekonomické síle.

Namísto odlehlejšího Tetína k sobě stahovala správní a hospodářské funkce a co více, stávala se přitažlivější i pro panovníka, neboť zdejší mýto znamenalo příjmy. Již Přemysl Otakar II. učinil pokus vytvořit z místa in Verona město, úmysl se však zadrhl, takže až Václav II. dílo zakončil. Již v roce 1295 mluví v jedné listině o „městě čili našem trhovém místě řečeném Beroun“ (odtud latinský název Werona), které se vzápětí těšilo i Václavově hmotné přízni a brzy se stalo spádovým střediskem přilehlého okolí. Nepochybně slušné clo, které se v Berouně z plzeňské cesty vybíralo, je formulářově dosvědčeno pro dobu Václava II.

Ale nejen to, i „lovčí“ funkce Tetína začala přebírat jiná místa. Nejen hrad Nižbor výše po Mži, vybudovaný nejspíše Přemyslem Otakarem II., ale v první řadě lovecký dvůr v Počaplech v místě, brzy příznačně nazývaném Králův Dvůr, a to pouhých 6 kilometrů západně od Tetína. Komunikačně snadno dostupný a ceněný jako vstupní brána do zbečensko-křivoklátského revíru dobře sloužil zejména Václavovi I., který v září 1253 po jednom ze svých lovů v počápelském dvoře skonal. Naproti tomu neslyšíme, že by vášnivý lovec Václav, ale ani některý z přemyslovských králů na Tetíně pobýval, neřku-li lovil. Nezájem o tetínské ústředí ze strany panovníka, který jistě nebyl náhlý, se zřetelně otiskl v listině Přemysla Otakara II. z června 1266, v níž „zlatý král“ daroval premonstrátské kanonii v západočeském Chotěšově řadu majetků, především kostelů a kaplí, mezi nimi také „kostely sv. Michala a sv. Ludmily na Tetíně u Berouna s jedním lánem, lesy a s místem k lovu ryb zvaném Slup“. V květnu 1273 potvrdil darování dvou tetínských kaplí papež Řehoř X.

Takže dvě kaple, lesy a místo k lovení ryb stály za královským darem Chotěšovu. S poznámkou, že slůvko „slup“ běžně označovalo ohrazení v řece, určené k lapání ryb, jak popisuje jeden z barvitějších údajů z roku 1397. I když uskupení dvou církevních objektů by jinde pomáhalo vřazovat takové místo mezi střediskové, případně trhové lokality, Tetínu to zůstalo odepřeno.
Vysoká skalní poloha nad řekou i samotná existence údolí Berounky se skalami i na druhé straně řeky uzavírala spojení se severním zázemím, které Mže hospodářsky ani administrativně nespojovala, ale rozdělovala.
Nejbližší vesnice v zalesněném jižním a jihovýchodním sousedství Tetína jednak ležely ve značné vzdálenosti, jednak vznikaly později ve 13., či spíše 14. století (Liteň, Měňany, Korno, Tobolka). Ostatně dodnes se mezi nimi a tetínským ústředím prostírá rozměrný a neporušený lesní komplex Kodského polesí. Tržní „obsluhy“ těchto lokalit se navíc čile ujal vznikající Beroun, takže sám Tetín zůstával uvězněn ve své tradici. Čím dál více se měnil v sídliště, které na jedné straně vahou a slavnou minulostí převyšovalo běžné vesnice, na druhé straně se ani panovník, ani chotěšovský klášter nepokusili vřadit Tetín mezi městečka.
Zůstávají skryty motivy, proč právě vzdálený Chotěšov zůstával i po roce 1266 spojen s Tetínem. Možná silně působily reminiscence na posvátnost místa spojeného s Ludmiliným kultem, třebaže k absolutní špičce zemských světců se tato mučednice neřadila. Přemyslův dar podstatně rozšířil jeho syn Václav II. speciálním privilegiem z 23. srpna 1288. Chotěšovský probošt tehdy získal od krále tetínský les s úřadem lovčího (siluam suam adiacentem Tetin cum viredaria siue forestaria), nicméně nemohl v něm hospodařit bez omezení, ale jen ve vytčeném rozsahu. Měl jej uchovávat a chránit jako panovníkovu honitbu, jen v nezbytné míře z něj mohl těžit dřevo pro stavbu domů a dvorů probošta i poddaných v Tetíně a Podolí (Podolí je zřejmě zaniklá obec pod Tetínem, kde se dodnes udržuje pomístní název Na Podole), přičemž mladý les neměl být devastován.22 Zde nalézáme jeden z důvodů současné přírodní hodnoty zdejších teplomilných hájů, pro které se Koda stala národní přírodní rezervací (viz úvodní kapitola).

Sám fakt, že panovník se Tetína vzdával a odsouval jej na vedlejší kolej, svědčí o poklesu jeho reálné vážnosti a užitnosti pro krále, podobně jako se dělo v možná ještě ostřejší míře u některých dalších raných knížecích hradů (Levý Hradec, Libušín, Lštění). Zároveň nevíme, nakolik byla tetínská lovčí hodnost ještě alespoň částečně funkční nebo odumřelá, případně zda ji měl Chotěšov nějak resuscitovat. V každém případě zůstaly plány premonstrátů, byly-li jaké, nenaplněny, takže v klášterním urbáři k roku 1367 není po tetínské stopě ani řeči.23 Zájem o Tetín mohl mít i jiné kořeny – v třetihorních říčních náplavech toku, který protékal přes Bojov, Klínec a dál všenorskou branou směrem k Mořině a přes Kodu směrem k Rakovníku, se vyskytovalo zlato, které bylo zvlášť intenzivně těženo v okolí Klínce a Všenor a poněkud méně na Mořině a Srbsku. O využívání těchto vysoko položených rýžovnických ložisek nemáme téměř žádné údaje, ale na základě nehojných archeologických nálezů zejména ze Všenor je řadíme do období mezi raným středověkem (zde je možná i starší těžba s vazbou na keltskou Závist) a husitskou dobou.

Výsledkem oživeného zájmu o tetínský prostor byl vrcholně středověký kamenný hrad, dílem zhotovený z ordovických křemenců, a nikoliv z místního vápence, zbudovaný někdy ve druhé polovině 13. století nad Berounkou na klesající straně tetínské ostrožny vně někdejšího a tehdy již nefunkčního hradiště. První nesporná zmínka se sice váže k roku 1321 a k osobě Štěpána z Tetína (in castro Tetin), vlivného muže vzdáleně spřízněného s přemyslovskou krví (synovec Jana Volka, levobočka Václava II.), nicméně výsledky poměrně nedávných archeologických sond vročují počátky hradu do doby o něco starší. Vzhledem k vyhodnocení údajů z roku 1288 by se dalo spíše soudit na závěr století, třebaže údaj z Formuláře biskupa Tobiáše, vztažený také k roku 1288, bohužel dost nejasně mluví o Hynkovi z Lichtenburka jako o tetínském purkrabím, takže se o něj nelze spolehlivěji opřít. S odkazem na Štěpána i díky pozdějšímu zájmu Karla IV. se obvykle uvažuje o královském stavebníkovi, respektive o stavebníkovi z okruhu panovnické rodiny.
V každém případě neměl vrcholně středověký tetínský hrad dlouhé trvání (byl-li vůbec dostavěn) a po založení Karlštejna ztrácel smysl. Klesal na významu a pustnul. Vlastně až teď definitivně skončila přemyslovská éra a Tetín vstupoval do lucemburského období, stále silněji poznamenaný jednak stoupající rolí blízkého Berouna, jednak vlivem privilegovaného Karlštejna a k němu připoutávané manské soustavy.

Tento text je úryvkem z knihy
Václav Cílek, Martin Majer, Radoslava Schmelzová a kol.: Tetín svaté Ludmily
Dokořán 2017
O knize na stránkách vydavatele
obalka_knihy

Revoluce v energetice: solar space power

Americká posedlost vesmírem se prolne s dalším rostoucím problémem: energií. Během války investují Spojené státy …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close