autor: Jpgordon, zdroj: Wikipedia, licence obrázku public domain
autor: Jpgordon, zdroj: Wikipedia, licence obrázku public domain

Vlci a psi se prý v archeologickém záznamu pletou

Domestikace psa je věčné téma. Jeden příspěvků k této problematice nyní přidává 3D analýza fosílií.

Abby Grace Drakeová z Cornell University, Robert Losey z University of Alberta a jejich kolegové publikovali v Scientific Reports zajímavé výsledky 3D analýz fosílií. Jak se zdá, jednotlivé anatomické změny probíhaly během domestikace postupně – rozhodnutí, zad jde o vlka nebo psa, se liší podle toho, jestli zkoumáme lebku nebo spodní čelist. Lebka se začala měnit dříve, čelist až se zpožděním. Výzkumníci se tentokrát zaměřili právě na 3D analýzu snímků lebky a spodních čelistí. Metodu kalibrovali tak, aby dokázali spolehlivě od sebe odlišit současné psy a vlky (99,5 %). U fosílií naráželi ovšem i na „přechodné typy“, které šlo zařadit obtížně.
Konkrétně se vědci podívali na zoubek (zuby) zvířatům ze 2 nalezišť v Rusku (Usť-Polui v Arktidě, Ivolgin v jižním Rusku, obě cca z přelomu letopočtu) a 2 na Aljašce (ty sloužily jako kontrolní). Podle lebek šlo o psy. Lidi v Usť-Polui je občas jedli, ale pravděpodobně také krmili – rybami, které jedli i sami, tj. kosti lidí i zvířat měly obdobné izotopové složení. Z toho lze rovněž odvodit, že šlo o psy. Analýza čelisti ovšem vedla k výsledkům dost zmateným. Z toho tedy dle autorů výzkumu dále vyplývá, že analýza čelisti není úplně vhodná metoda, protože nedokáže zachytit počátek domestikace. Současně však autoři výzkumu soudí, že domestikace ještě tehdy nebyla dokončena.
Abby Grace Drakeová a její kolegové se na tomto základě přimlouvají spíše za datum pozdější domestikace vlka, spíše mezolit-neolit než hluboko v paleolitu.

Zdroj: Phys.org

Poznámka PH: I když se vlk a pes od sebe anatomicky liší, to se liší i psi mezi sebou (a méně i různé poddruhy vlků). Pes a vlk jsou stále alespoň částečně křižitelní, jak o tom svědčí i plemena wolfdogů. Domácí pes může být chápán i prostě jako strategie vlka v rámci jednoho druhu (evidentně v porovnání s vlky divokými v tuto chvíli velmi úspěšná). Anatomie nám tedy sice může leccos říct, ale přece jen hlavní kritérium je asi behaviorální – tedy vlk žijící s lidmi je pes; podobně jako je pes československý nebo Saarloosův vlčák, ať už mají jakkoliv stavěnou (např.) lebku.
Nakonec v paleolitu kultury různě vzkvétaly a upadaly (mj. v závislosti na fází (inter)glaciálu). Lidé si tedy nejspíš vlky ochočovali průběžně, současní psi jsou možná až potomky některé z pozdějších domestikací, genetické analýzy nám tedy dají celkem pozdní datum „posledního společného předka“. Nicméně pokud např. vlci z moravského Dolního Předmostí žili s lidmi a ti je pohřbívali s mamutí kostí pod hlavou (nemusí to tak být), můžeme jim asi říkat psi bez ohledu na to, zda jejich kostra byla spíše gracilní nebo robustní.
Na druhé straně tedy divoce žijící dingy taky neoznačujeme za vlky (i když to jsou téměř jistě potomci již domestikovaných psů a jako vlci ani nevypadají).
Nakonec výsledky z Arktidy/Aljašsky jsou také dost specifické – husky a malamut jsou psi a mají dodnes identifikovatelnou vlčí krev, totéž platí pro specifická plemena eskymácká…

vlk, autor: retron, zdroj: wikipedia, upraveno. licence obrázku: public domain

Molekula z krve: Vlky přitahuje, lidi odpuzuje

Krev savců obsahuje molekulu E2D, která už v nejmenších koncentracích dělá s mozkem divy. Někteří …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close