Foto: © BillionPhotos.com / Dollar Photo Club
Foto: © BillionPhotos.com / Dollar Photo Club

Zánik civilizací – poučení z teorie chaosu

Všechny složité systémy mají společné jisté charakteristické rysy. I drobný zásah může způsobit obrovské změny.

Je možné, že celý tento koncepční rámec /civilizace jako živé organismy, rodí se, rostou, stárnou, umírají/ je ve skutečnosti chybný.
Možná, že Coleovo umělecké znázornění civilizačního supercyklu zrození, růstu a smrti dějinný proces překrucuje. Co když dějiny nejsou cyklické, pomalu se pohybující, ale arytmické – někdy se téměř nehýbou z místa, jindy jsou naopak schopné prudce zrychlit? Co když se historický čas nepodobá ani tak pomalým
a předpověditelným změnám ročních období, ale spíše pružnému času našich snů? A především, co když se ke kolapsu neschyluje celá staletí, ale udeří na civilizaci náhle, jako zloděj v noci?

Civilizace, jak jsem se snažil ukázat v této knize, jsou nanejvýš složité systémy, složené z velkého množství navzájem se ovlivňujících komponent, které jsou uspořádány asymetricky, takže celá stavba připomíná daleko víc termitiště v Namibii než egyptskou pyramidu. Existují někde mezi řádem a zmatkem – slovy počítačového odborníka Christophera Langtona „na hraně chaosu“. Nějaký čas to může vypadat, že takové systémy fungují poměrně stabilně, že jsou patrně v rovnováze, ve skutečnosti se ale neustále přizpůsobují. Poté však přichází okamžik, kdy se „dostanou do krize“. Drobný zmatek může odstartovat „fázový přechod“ od mírné rovnováhy ke krizi – jediné zrnko písku způsobí, že zdánlivě pevný hrad se sám od sebe zhroutí.
Abychom pochopili význam slova „složitý“ neboli „komplexní“, je užitečné podívat se na to, jak tento pojem používají přírodovědci. Vezměme si spontánní samoorganizaci půl milionu termitů, která jim umožňuje postavit složité termitiště, nebo na fraktální geometrii sněhových vloček, vytvořených z molekul vody, s jejich myriádami variant šesterečné geometrie. Složitým systémem je sama lidská inteligence, produkt interakce miliard neuronů v centrálním nervovém systému – neurolog Charles Sherrington to nazval „kouzelný tkalcovský stav“. Složitým systémem je také náš imunitní systém, kde se mobilizují protilátky k boji proti cizím antigenům. Všechny složité systémy v přirozeném světě mají společné jisté charakteristické rysy. Drobný zásah do systému může způsobit obrovské, často nepředpokládané změny – vědci tomu říkají „efekt zesílení“.

Příčinné vztahy jsou nelineární, což znamená, že tradiční metody zobecňování pozorovaných jevů (jako jsou analýzy trendů a odebírání vzorků) jsou téměř k ničemu. Někteří teoretici dokonce říkají, že některé složité systémy jsou nedeterministické, že na základě dosud získaných dat je téměř nemožné předpovídat jejich budoucí chování. Neexistuje například taková věc jako typický nebo průměrný lesní požár. Řečeno žargonem moderní fyziky, les před požárem je ve stavu „samoorganizované kritičnosti“; balancuje na hraně kolapsu, ale rozsah tohoto kolapsu není znám, protože rozložení lesních požárů podle rozsahu nesleduje dobře známou Gaussovu křivku s většinou požárů nashromážděnou kolem střední hodnoty jako například v případě většiny dospělých mužů, jejichž výška se pohybuje kolem hodnoty 178 cm. Jestliže sestrojíte diagram rozsahu požárů a četnosti jejich výskytu, dostanete přímku. Bude příští požár drobný nebo obrovský, bude to jen oheň nebo požár? Lze říci nanejvýš to, že pravděpodobnost vzniku lesního požáru dvakrát většího, než byl požár v loňském roce, je letos čtyřikrát (nebo podle typu lesa šestkrát nebo osmkrát) menší. Tento model, známý jako mocninné rozdělení, je v přirozeném světě až pozoruhodně běžný.

Můžeme se s ním setkat nejen u lesních požárů, ale také u zemětřesení a epidemií. Jen strmost přímky je vždy jiná. Politické a ekonomické struktury vytvořené lidskou rukou mají mnoho společných rysů s komplexními systémy. Neortodoxní ekonomové jako W. Brian Arthur takto argumentují již desítky let; jdou mnohem dál než Adam Smith se svou představou „neviditelné ruky“, která řídí nesčetné jedince usilující maximalizovat zisk, nebo později Friedrich von Hayek ve své kritice plánovaného hospodářství a řízení poptávky. Podle Arthura charakterizuje komplexní ekonomiku vzájemné působení rozptýlených činitelů, absence centrálního řízení, mnohonásobná úroveň organizace, kontinuální adaptace, nepřetržité zaplňování mezer na trhu a žádná všeobecná rovnováha. Na rozdíl od základní prognózy klasické ekonomie, že konkurence povede ke snižování výnosů, je v komplexní ekonomice docela dobře možné jejich zvyšování. Z tohoto pohledu je Silicon Valley ekonomická komplexnost v akci stejně jako internet.

A podobným způsobem lze vysvětlit fi nanční krizi, která vypukla v roce 2007. Nassim Taleb tvrdí, že světová ekonomika začala na jaře 2007 připomínat přetíženou elektrickou síť. Poměrně malý nápor v podobě nesplácených rizikových hypoték ve Spojených státech stačil na to, aby uvrhl celosvětovou ekonomiku do finanční obdoby celoplošného výpadku elektřiny; nějakou dobu hrozil naprostý kolaps mezinárodního obchodu. Badatelé v Santa Fé Institute v současné době zkoumají, jak by se takové pohledy daly aplikovat na další aspekty kolektivního lidského konání, včetně „metahistorie“.

Není to tak nezvyklé, jak to vypadá; rozložení válek je ještě méně běžné než rozložení finančních krizí. Fyzik a meteorolog Lewis Fry Richardson pomocí logaritmu celkového počtu mrtvých o základu deset rozdělil do skupin „smrtelné hádky“ od vražd po světové války. Teroristický čin, který připravil o život sto lidí, byl tudíž událostí druhého řádu, zatímco válka s milionem obětí byla událostí šestého řádu. (Všimněte si, že válka řádu 6 ± 0,5 může stát 316 228 až 3 162 278 životů.) Jen v období let 1815–1945 nalezl Richardson více než 300 konfliktů řádu 2,5 nebo vyššího (jinými slovy, které stály 300 životů a víc). Z nich dvě války řádu 7 měli nejméně 36 milionů obětí (60 % celkového počtu), nepočítaje oběti hladu a nemocí s nimi souvisejících, a miliony vražd řádu 0 (s jednou, dvěma nebo třemi oběťmi) si vyžádaly 9,7 milionu obětí (16 %). Na první pohled vypadají tato čísla jako zcela náhodná. Ale i ona sledují mocninné rozdělení.
Jestliže je výskyt války stejně nepředpověditelný jako výskyt lesního požáru, dopad na jakoukoli teorii vzestupu a pádu civilizací je obrovský vzhledem k tomu, že války zjevně hrají ve vzestupu a sestupu složitých společenských útvarů kauzální úlohu. Civilizace je podle definice vysoce složitý systém. Ať už je formální ústřední autorita jakákoli, prakticky jde o přizpůsobivou síť dynamických ekonomických, sociálních a politických vztahů. Není proto žádným překvapením, že se u civilizací všech forem a velikostí projevuje mnoho charakteristických rysů složitých systémů v přirozeném světě – včetně tendence k náhlému přechodu ze stability do nestability.

Jak jsme si řekli v poslední kapitole, sestup a pád západní civilizace v jejím prvním ztělesnění – římské říši – nebyl poklidný. Zhroutila se během jedné generace, když ji přes okraj chaosu svrhly na začátku 5. století hordy nájezdníků.

Je důležité připomenout, že na pádech civilizací se ve většině případů stejně jako války podílejí také fi skální krize. Všem příkladům kolapsu, o nichž jsme zde hovořili, předcházela výrazná pasivní bilance příjmů a výdajů stejně jako potíže s financováním veřejných dluhů.

Tento text je úryvkem z knihy
Niall Ferguson: Civilizace – Západ a zbytek světa
Argo a Dokořán, 2014
O knize na stránkách vydavatele

obalka_knihy

autor Continentaleurope, zdroj: Wikipedia, licence obrázku GFDL

Evoluční smysl sexu a model loterie

Kdo se rozmnožuje asexuálně, je jako hráč, který má mnoho losů se stejným číslem. George …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close