Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vozítko Curiosty tráví na Marsu již 10 let a NASA při této příležitosti uvedla, kterých 5 výsledků této mise považuje na nejdůležitější.
1. Detekce organických sloučenin
Ve vzorcích hornin odebraných v marsovském kráteru Gale ze podařilo detekovat řadu organických molekul. Mohly by sloužit pro život jako stavební kameny i potrava, i když samozřejmě existenci života (ani v minulosti) nijak nedokazují. Některé analýzy (poměry izotopů uhlíku v oxidu uhličitém, metanu apod.) by mohly odpovídat biologické aktivitě, dají se ovšem vysvětlovat i jinak.
Viz také: Rover Curiosity změřil, kolik je na Marsu organického uhlíku
2. Proměnlivý metan
Vědci zjistili kolísání množství metanu v atmosféře Marsu – tedy alespoň v blízkosti povrchu, kde Curiosity sbírá vzorky. Na Zemi většina metanu přítomného v atmosféře vzniká díky biologickým procesům, takže změny koncentrace pak odpovídají zase změnám ve fungování života (především; samozřejmě metan se uvolňuje i třeba při těžbě zemního plynu nebo táním metanového ledu). Na Marsu to samozřejmě může být a asi i bude jinak.
Viz také: Na cestě k řešení marsovské metanové záhady
3. Tvorba hornin a geologie v kráteru Gale
Horniny na okraji kráteru Gale vznikly asi před 4 miliardami let a poté byly v podobě sedimentů transportovány do zátoky Yellowknife. Zde byly pohřbeny a staly se z nich horniny usazené. Pak se zvětráváním a erozí pomalu rozpadaly a asi před 70 miliony let byly vystaveny povrchovému záření. Znalost toho, jak dlouho byl vzorek vystaven erozi Marsu, umožňuje vědcům zvážit možné změny organických sloučenin způsobené zářením, které by mohly mít vztah i z hlediska identifikace potenciálních signatur života.
4. Historie vody na Marsu
Horniny kráteru Gale zaznamenávají historii vody na rudé planetě. Součástí těchto důkazů je přítomnost jarositu, rudožlutého minerálu, který vzniká pouze v prostředí kapalné vody. Experiment s datováním pomocí přístrojů Curiosity SAM a APXS vede k závěru, že jarosit je o stovky milionů let mladší, než se očekávalo. Z toho se zdá vyplývat, že i když se většina povrchu Marsu stávala suchou, v prostředí kráteru Gale zůstávalo pod povrchem určité množství kapalné vody, což prodlužovalo dobu obyvatelnosti pro případné marťanské mikroorganismy.
Měření poměru deuteria a běžného lehkého vodíku ve vzorcích Curiosity také mapuje celkovou historii úniku vodíku a úbytku vody na Marsu.
5. Biologicky užitečný dusík
Většina biologických procesů vyžaduje, aby dusík byl přítomen jinak než jen ve formě inertní plynné molekuly, již „fixován“. Curiosity našla dusičnany ve vzorcích hornin starých 3,5 miliardy let, takže biologicky využitelný dusík byl tehdy k dispozici. Dusičnany mohly vzniknout na počátku historie Marsu v důsledku tepelných šoků způsobených dopady meteoritů. Je možné, že se dusičnany v atmosféře tvoří i dnes způsoby méně extrémními (v pozemské atmosféře vytvářejí oxidy dusíku blesky).
NASA shrnuje, že žádné objevy Curiosity možnost života (cca pozemského typu) na dávném Marsu nevylučují.
Zdroj: NASA
Poznámka PH: Sympatický mi je přístup Nata Silvera v knize Signál a šum. Přesvědčení odpovídá ochotě vsadit si na ně v určitém kurzu. Nuže, v jakém poměru byste si vsadili, že život za a) na Marsu existuje nyní (nepočítáme eventuální zapomenutou a dnes hibernovanou pozemskou bakterii z nějaké sondy) a za b) existoval někdy ve vzdálenější minulosti (3,5 miliardy let apod.). Samozřejmě otázka je, co bychom brali za důkaz, zda by důkaz musel být podán do nějakého (a jakého) termínu apod.
