Tedy jinak řečeno, vlastnosti dvourozměrného filmu se mohou lišit podle toho, zda je jeho hrana hladká nebo zda jsou zde atomy uspořádány cik-cak. U 2D vrstev dichalkogenidů přechodných kovů, jako je sulfid molybdeničitý MoS2, může okraj třeba určovat i magnetické nebo katalytické vlastnosti materiálu.
U 2D forem dichalkogenidů přechodných kovů, které jsou „původně“, v běžné formě polovodiče, to podle výpočtů a simulací prozatím vychází tak, že cik cak hrany by měly být feromagnetické a mít kovový charakter, hladké hrany nemagnetické a s vlastnostmi polovodiče. Liší se zřejmě i jejich chemické vlastnosti, a to až do té míry, že v určitých činidlech se materiál s jedním typem hran může rozpouštět, zatímco druhý ne.
Studie ze švédské Chalmers University of Technology nyní uvádí, že takhle netypicky může fungovat už běžný peroxid vodíku: hladké hrany MoS2 rozpouští, zatímco ty cik cak zůstávají. Autoři výzkumu přesněji řečeno zjistili, že po reakci s H2O2 zůstanou všechny tvary překvapivě ostré – hexagonální nanostruktury, kdy hrana přesně odpovídala orientaci „vnitřního“ krystalu. (Poznámka PH: Zdálo se logičtější, kdyby to fungovalo naopak, chemicky reagovala zubatá struktura a relativně inertnější byla ta hladká, asi jako už narušený nepravidelný povrch dále rychleji koroduje.) Nová metoda by se mohla uplatnit pro přesné ladění 2D materiálů včetně těch, které jsou složené z více vrstev, a doplnit např. litografické techniky. Jak ukazuje obrázek, autoři výzkumu nejprve pomocí litografie vytvořili v dichalkogenidu kulové otvory a ty pak pouze kapkou peroxidu dokázali přeměnit na šestiúhelník.
Battulga Munkhbat et al, Transition metal dichalcogenide metamaterials with atomic precision, Nature Communications (2020). DOI: 10.1038/s41467-020-18428-2
Zdroj: Chalmers University of Technology/Phys.org