Sciencemag.cz
Doporučujeme
DNA z kostí a zubů neolitických zemědělců naznačuje, že mor se podílel na kolapsu kultur už v době kamenné. Na rozdíl od dřívějších názorů mohl mor snížit počet obyvatel Evropy dávno před vypuknutím velkých morových epidemií ve středověku. Tvrdí to alespoň nová studie vědců z Kodaňské a Göteborské univerzity.
DNA ze starých zubů a kostí 108 jedinců (především ze Švédska a z 1 naleziště v Dánsku), kteří zemřeli před 5 200 lety, ukázala, že 18 z těchto jedinců, tedy 17 %, bylo v době své smrti nakaženo morem. Součástí studie bylo komplexní zmapování různých linií moru, přičemž jeden z identifikovaných kmenů mohl mít rozhodně značný epidemický potenciál. V jedné ze studovaných rodin byl mor zaznamenán ve všech 6 zkoumaných generacích. (Poznámka: Doslova: Morová bakterie Yersinia pestis byla nalezena u 17 % osob, což navíc její skutečnou četnost pravděpodobně podhodnocuje.) Tři různé vlny moru se šířily populací po dobu přibližně 120 let. První dvě vlny byly menší a omezené, ale třetí byla rozšířená.
Z toho má vyplývat, že tehdejší mor mohl být jedním z faktorů, které přispěly k populačnímu kolapsu na konci neolitu. Tento populační propad způsobil, že velká část zemědělského obyvatelstva ve Skandinávii a severozápadní Evropě zmizela během pouhých několika staletí a oblast se v době kolem r. 3000 př. n. l. málem vylidnila (poznámka PH: Nechávám dle původní tiskové zprávy, i když v tuzemské terminologii bychom toto období řadili do eneolitu; na druhé straně je to krátce po samotném příchodu zemědělství do této oblasti).
Příčina příslušného kolapsu zdejších kultur se řeší již delší dobu a samozřejmě těžko nějak exaktně dokázat, že za tím byl zrovna mor (nebo alespoň působil jako hlavní faktor). Podle autorů nového výzkumu to tak ale rozhodně být mohlo. Mor byl tehdy v severní Evropě běžný.
Jinak se za hlavní možnou příčinu tehdejší místní krize považovaly intenzivní válečné konflikty nebo klimatické změny (ochlazení) snižující zemědělské výnosy.
Frederik Seersholm, Repeated plague infections across six generations of Neolithic Farmers, Nature (2024). DOI: 10.1038/s41586-024-07651-2. www.nature.com/articles/s41586-024-07651-2
Zdroj: University of Copenhagen / Phys.org
Stephen Shennan na The Conversation ve své polemice o roli moru naproti tomu pochybuje. Upozorňuje, že ze 3 studovaných kmenů moru byl sice jeden virulentnější než další 2, stále se ale nedokázal šířit pomocí blech.
Zemědělství dorazilo do Skandinávie kolem r. 4000 př. n. l. „Populace zemědělců v jižní Skandinávii se velmi rychle rozšiřovala a vrcholu dosáhla přibližně před 5 600 lety, tedy 400 let po jejich příchodu. V tomto okamžiku začala klesat a během následujících 300 let se snížila snad až o 60-70 %. Tento úpadek nebyl náhlý jako černá smrt, ale postupný proces. Ve skutečnosti v době výskytu moru, který odhalil nový výzkum, již úroveň populace dosáhla svého dna. Počet obyvatel však nadále zůstával nízký, a k tomu mohl přispět mor.“
S. Shennan dále tvrdí, že rovněž v Británii bylo zemědělství zavedeno také zhruba před 6 000 lety a vidíme obdobnou křivku: počet obyvatel stoupá až k vrcholu o 400 let později, pak postupně klesá, až dosáhne nejnižšího bodu po dalších 500-600 letech. Přitom zde o moru žádné doklady nemáme. (Dosud nejstarší doklady o výskytu moru v Británii pocházejí až ze dvou nalezišť z počátků doby bronzové, která se datují do doby před přibližně 4 000 lety.) Možná existence obecného vzorce naznačuje spíše roli klimatu, eventuálně výbuch násilí poté, co populace dosáhne svého maxima.
Zdroj: Stephen Shennan: Did plague really decimate Neolithic farmers 5,200 years ago, as a new study suggests?, The Conversation
přeloženo/zkráceno
