Mlhovina v Orionu je součástí obrovského molekulárního mraku. Obrázek: NASA, ESA, M. Robberto. Licence obrázku: Volné dílo.

Astronomové objevili hvězdného hada – netypický přílivový ocas v Orionu

Slapové jevy existují i na úrovni galaxií. Dvě galaxie obíhající kolem sebe mohou vytvářet tzv. přílivové ocasy (také: slapové ocasy, galaktické ocasy), když gravitační síly vytahují hmotu do prostoru mezi galaxiemi. Studium těchto struktur nám umožňuje lépe porozumět interakcím mezi galaxiemi, jejich srážkám a fúzím. K těm dochází i v případě Mléčné dráhy.
Čínští astronomové (tým vedl Hai-Jiun Tan z China Three Gorges University v Yichangu) nyní objevili podobnou strukturu i v našem sousedství – v komplexu molekulárních mraků v Orionu, což je jedna z nejaktivnějších blízkých oblastí, kde probíhá intenzivní tvorba nových hvězd. Studie je založena především na analýze astrometrických a fotometrických dat ze satelitu Gaia (provozuje ESA).
Strukturu označují její objevitelé „hvězdný had“, eventuálně kvazipřílivový ocas (quasi-tidal tail). „Kvazi“ proto, že se jedná o relativně mladou strukturu a stávající klasickou teorii přílivových ocasů (poznámka: to zní hezky, ne? :-)) lze tudíž na objekt aplikovat jen s obtížemi. Stáří hada se odhaduje na 30–40 milionů let.
Had se vine zhruba čtvercovým prostorem 750 x 750 světelných let (200 x 200 parseků), jeho tloušťka je 260 světelných let (80 parseků). Prozatím se v hadovi podařilo identifikovat asi 2 000 hvězd s průměrnou vzdáleností 1 000 světelných roků (310 parseků) od Slunce.
Had podle všeho vznikl gravitačním narušením původního oblaku, které vyvolalo jeho natažení, nicméně podrobnosti o tomto procesu neznáme – překvapivý má být vznik tak dlouhého útvaru v relativně krátké době. Známé mechanismy dokáží vysvětlit přílivové ocasy staré řádově 100 milionů let, typickým příkladem je struktura v hvězdokupě Hyády. Had v Orionu má navíc v „hlavě“ 2 jádra, je ovšem osamělý, což také nemá být typické.

Discovery of an ultra-young stellar „snake“ with two dissolving cores in the solar neighborhood, arXiv:2005.12265 [astro-ph.GA] arxiv.org/abs/2005.12265
Zdroj: Phys.org

Autor: Keith Drake – National Science Foundation, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain

Hyperbolické metamateriály fungují tak, jako by čas měl 2 dimenze

Metamateriály se nejčastěji zmiňují v souvislosti s optickou neviditelností, nicméně mohou mít i celou řadu …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close