Jennifer Kan, Xiongyi Huang a Frances Arnold z Caltechu přiměli bakterie syntetizovat sloučeniny s vazbou mezi atomy uhlíku a bóru. Až dosud se něco takové dařilo pouze složitými „anorganickými“ postupy.
Jedná se o další úspěch syntetické biologie. Upravené bakterie by mohly hrát roli živých reaktorů a provádět příslušné reakce i v průmyslovém měřítku. Takto realizované syntézy by měly být levné a nenáročné, nevyžadují extrémní podmínky (teplota, tlak) ani např. toxická organická rozpouštědla.
Již v loňském na stejné instituci naučili (naučily? autorky opět Jennifer Kan a Frances Arnold) bakterie syntetizovat vazbu Si-C.
Viz také: V živých organismech poprvé vznikla vazba Si-C
Pro vytváření vazby B-C bylo třeba rovněž vyšlechtit příslušný enzym. Stejně jako u vazby Si-C se začalo s cytochromem c bakterií obývajících horké prameny. Část DNA nesoucí geny pro syntézu tohoto enzymu poté nechali náhodně mutovat a testovali různé varianty. Nadějnější enzymy (respektive DNA, která je kódovala) pak byly podrobeny v několika krocích dalším mutacím a selekci atd. (Poznámka PH: Tady je trochu nejasné, jaké enzymy mohly být v 1. kole nadějnější, když na počátku vznik vazby B-C přece nedokázal katalyzovat žádný.) Nakonec se podařilo připravit šest verzí funkčních enzymů/proteinů, které se od sebe v detailech svého složení i fungování lišily.
Výsledky byly publikovány v Nature. Asi šlo o technicky obtížnější kousek než vazba Si-C, i když průmyslové využití organoborových sloučenin je alespoň prozatím dost omezené. Organokřemičité sloučeniny se naproti tomu používají masově, v nátěrech, medicíně či elektronice.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Organoborovými sloučeninami se někdy myslí estery kyseliny borité (H3BO3), kde se vazba B-C nevyskytuje a bor se na uhlík váže přes kyslík. U esterů kyseliny boronové (H3BO2) a borinové (H3BO) je však bór vázán k uhlíku přímo.