Sciencemag.cz
Doporučujeme
Člověk (mnohdy) podrží dveře někomu, kdo jde za ním. Nebo podepře někoho, kdo klopýtne. A to i když dotyčného nezná a dotyčný mu prosbu o pomoc nijak nesignalizuje.
Právě poslední omezující podmínka má být důležitá – sami od sebe měli neznámým pomáhat jen lidé. Bonobové to ale dělají také.
Jingzhi Tan z Duke University a jeho kolegové to zjistili při studiu bonobů v rezervaci Lola ya Bonobo (Konžská pánev v Demokratické republice Kongo), že sami od sebe pomáhají jiným bonobům („cizincům“) se dostat k potravě. Platí to i pro situace, kdy bonobům z toho neplyne okamžitá návratnost; nešlo např. o typ experimentů, kdy dvojice musí spolupracovat a pak se k potravě dostanou oba. Studie publikovaná ve Scientific Reports popisuje uspořádání, kdy jeden bonobo vylezl a manipuloval s lanem tak, aby se ovoce spustilo jeho kolegovi do druhé oddělené místnosti. Někdy jeden bonobo viděl, jak ho druhý o pomoc prosí, ale to prý poskytnutí pomoci nijak neovlivnilo (!).
Mimochodem bonobové reagují empaticky i na zívání – tj. začnou také zívat. A to opět bez ohledu na to, zda vidí zívat někoho známého, nebo neznámého.
Poznámky:
Populární líčení o mírumilovnosti bonobů třeba brát trochu s rezervou. Bonobové loví opice. Takový bonobo má stále větší šanci být zavražděn (zabit jiným bonobem) než člověk v dnešním západním světě (bonobové také někdy odhazují/zabíjejí novorozená mláďata, statistiky pak budou záviset i na tom, zda do zabíjení zahrneme toto). Nicméně relativně mírumilovní bonobové opravdu jsou, ve srovnání s pravými (učenlivými) šimpanzi i „přírodními národy“. Samozřejmě, když bonobo potká cizince a nabídne mu pomoc, není to nějaký bezvýhradný altruismus, ale strategie – prostě půjde nejspíš o souseda, jehož bude potkávat i nadále a s nímž je výhodné být kamarád; nicméně faktem je, že mnoho živočišných druhů se takto nechová a stejně tak lze jistě zdůvodnit, proč je cizince naopak výhodné zabít. Proč je pro bonoby tedy přátelskost výhodná? Jedno z možných vysvětlení: V původní studii se tvrdí, že zřejmě proto, že samice bonobů se v dospělosti „vdávají“ do jiné skupiny. V tomto uspořádání znamená přátelství k cizincům vyšší přínosy než náklady – nejspíš se bude jednat něco ve smyslu půjčku na oplátky, výchozím nastavení je přátelství. Lze pochybovat, že by bonobové pokračovali v přátelském chování i k někomu, kdo jim neoplatil stejnou mincí.
Člověk by čekal, že když bonobové mohou pomáhat i sami od sebe, po výzvě tak budou činit ve větším procentu případů (?).
Další věc je tvrzení, že bonobové pomáhají cizincům „pudově“, tj. bez vědomé kontroly. Mimo člověka těžko říct, zda rozhodnutí je vědomé nebo ne, zeptat se můžeme obtížně (navíc i u člověka nemusíme odpovědím věřit, lidé nejen lžou – vědomě, ehm, abychom se nezacyklili :-)) – ale také si leccos sami namlouvají). A to i když bonobům asi neupřeme, že nějaké vědomí mají. Nakonec ale člověk také podrží někomu dveře mnohdy automaticky.
Co přenos zívání mezi druhy, mezi lidmi a bonoby, mezi lidmi a psy apod.?
V textu zmiňován i evoluční antropolog Brian Hare, který studuje bonoby; v češtině vyšla jeho kniha o jiném živočišném druhu: Geniální psi (úryvek: Psi a teorie mysli – experimenty s nejednoznačnými výsledky).
Zdroj: Phys.org a další
