Sciencemag.cz
Doporučujeme
Einsteinova obecná teorie relativity jako teorie gravitace šla od jednoho triumfu k dalšímu. Učí nás, že prostoročas se může ohýbat a deformovat. Tato skutečnost inspiruje sny o cestování časem, o dimenzionálních portálech, červích dírách a warpových pohonech. Mohly by se tyto fantazie a touhy někdy stát technickou realitou?
Osobně vidím jen malou naději, že bychom v dohledné budoucnosti dokázali manipulovat s fyzikálním časem. Ironií osudu je, že tento problém zřetelně demonstruje pozorování gravitačních vln laserovým interferometrem LIGO (Laser Interferometer Gravitational Wave Observatory), které je nejčerstvějším zásadním potvrzením obecné teorie relativity (a možná i tím nejčistším).
LIGO je vynikající přístroj určený k detekci drobných periodických deformací prostoročasu. Je citlivý na změny relativní vzdálenosti zrcadel vzdálených od sebe čtyři kilometry. Dokáže detekovat pohyby v měřítkách tisíckrát menších, než je velikost atomového jádra. I při tak ohromné citlivosti dokázalo LIGO jen tak tak detekovat poruchy vzniklé násilnou srážkou a splynutím dvou černých děr, z nichž každá měla několikanásobně větší hmotnost než naše Slunce. Poselství je jednoduché: Prostoročas lze zdeformovat, ale je to hodně těžká práce.
Ovládání psychologického času: naděje a cyklení
Fyzikální čas je tedy velmi tuhý. Pro všechny praktické účely plyne rovnoměrně a jen jedním směrem, stejně pro každou entitu ve fyzikálním vesmíru. Psychologický čas je zcela jiný. Může se klikatit, větvit a přeskakovat, a to docela hbitě. Můžeme se vracet do své minulosti a konzultovat paměť. Přitom se v ní můžeme pohybovat rychle, pomalu nebo i skokově. Nebo ji můžeme měnit tím, že si představíme, jak to mohlo být jinak. Běžně si představujeme alternativní budoucnosti a plánujeme akce k realizaci těch žádoucích. To je možná hlavní úkol našich čelních mozkových laloků – oněch mohutných, spletitých výběžků mozku, které člověka jedinečně odlišují od zvířat.
Počítače v podstatě nestárnou, mohou se přesně vracet k svým předchozím stavům a mohou paralelně realizovat několik programů. Umělá inteligence realizovaná na těchto platformách bude schopna řídit svůj vlastní psychologický čas s velkou přesností a flexibilitou. Zejména by si mohla generovat stavy, které vedou k potěšení, a opakovaně je prožívat, přičemž každý z nich by prožívala jako čerstvý.
Ovládání psychologického času: rychlost
Mezi rychlostí lidského myšlení – kterou jsme odhadli na pár desítek myšlenek za sekundu – a stávající rychlostí myšlenek poháněných elektrony, jak ji vyjadřují takty počítačů, je veliký rozdíl. Jak jsme již uvedli, je to asi miliardový násobek. Základní femtosekundové atomové procesy jsou ještě rychlejší, a to o další násobek mnoha tisíců. Do každého okamžiku tedy lze v principu vměstnat mnohem více života.
Uměle vyvinutí lidé, kyborgové, nebo zcela umělé inteligence mají tedy spoustu možností k překonání (v současnosti) standardní rychlosti našeho myšlení. Nedojde-li ke katastrofické jaderné válce nebo změně klimatu, tak se to brzy také stane – tipuji to na několik desetiletí.
Ještě fantaskněji si můžeme představit formy inteligence založené na subatomárních procesech, které mohou být daleko rychlejší. S tímto tématem si pohrává rozkošný sci-fi román Roberta Forwarda Dračí vejce. Představuje inteligentní formu života, čílu, která se vyvíjí na povrchu neutronové hvězdy. Tam by vládla spíše jaderná nežli atomová chemie. Jaderná chemie zahrnuje mnohem větší výměnu energie než chemie atomová, a proto funguje rychleji. Epochy historie číly proto uběhnou během mrknutí lidského oka. Lidští astronauti, kteří narazí na divokou, z vědeckého hlediska zaostalou formu života, po půl hodině zjistí, že číla, která získala přístup do jejich knihovny, je už daleko předstihla.
Ovládání psychologického času: vytrvalost
Jonathan Swift ve svých Gulliverových cestách představil rasu nesmrtelných Struldbrugů. Ačkoli jsou nesmrtelní, Struldbrugové stárnou. Stávají se z nich křehká, nešťastná stvoření, která jsou pro společnost přítěží. Bída či dokonce zlo nesmrtelnosti je častým tématem mýtů a literatury. Z toho plyne ponaučení: Jde-li o dlouhověkost, dávejte si dobrý pozor, co si vlastně přejete.
Upřímně řečeno mám dojem, že Swift byl zahořklý, protože si byl sám vědom, že zemře. Zničení paměti a všeho naučeného smrtí je děsivé a zbytečné. Prodloužení lidského života ve zdraví by mělo být jedním z hlavních cílů vědy.
úryvek z knihy:
Frank Wilczek: Deset klíčů k realitě. Fundamenty světa
Dokořán 2024
O knize na webu vydavatele
