Sciencemag.cz
Doporučujeme
Proč se někteří lidé bojí létání, když podle statistik jde snad o nejbezpečnější způsob dopravy? V rozmezí let 2002–2010 bylo ve Velké Británii při nehodách výtahů zraněno 266 lidí a čtyři osoby zemřely. Proč se tedy tak málo lidí bojí jezdit výtahem? Vždyť výtahy jsou v přepočtu na osobokilometr pravděpodobně nebezpečnější než letadla.
Strach z výtahů není úplně neznámý jev, ale na rozdíl od některých ještě méně běžných fobií, jako je xantofobie (strach ze žluté barvy) nebo deipnofobie (strach ze společenské konverzace během stolování), nemá zřejmě speciální název. Zajímavé je, že lidé trpící touto fobií jsou často řazeni mezi klaustrofobiky (ty, kdo mají strach z uzavřených prostor) nebo agorafobiky (strach z otevřených prostranství), ačkoli tyto dvě fóbie jsou často považovány za protichůdné.
Agorafobie však může zahrnovat i obecný strach z míst nebo situací, které by v někom mohly vyvolat paniku nebo pocit uvíznutí v pasti, což může zahrnovat i výtahy.
Když v roce 1911 nainstalovali v londýnském metru první eskalátor, byl v den jeho otevření (4. října) najat jednonohý muž zvaný „Bumper“ Harris, jehož úkolem bylo jezdit po eskalátoru nahoru a dolů, aby ukázal, že eskalátor je dostatečně bezpečný i pro osoby s dřevěnou nohou. Cílem bylo rozptýlit obavy lidí z pohyblivých schodů, ale mohlo to mít i účinek naprosto opačný – člověk se mohl ptát, zda za jeho dřevěnou nohou náhodou není nějaká eskalátorová katastrofa.
Většina z nás se však výtahu či eskalátoru vysměje, vzhledem k tomu, že se denně setkáváme s mnohem větším potenciálním nebezpečím. Pokud jste totiž dospělý člověk ve věku 35 až 54 let, žijící v Evropě nebo USA, existuje pravděpodobnost zhruba 1:400, že do jednoho roku utrpíte nějakou smrtelnou nehodu. Ve Velké Británii si lidé po dobu 21 let sázeli v loterii v bláhové naději, že vyhrají jackpot s pravděpodobností jedna ku 14 milionům, i když existuje pravděpodobnost 1:400, že do roka zemřou. Je větší šance, že v příštích 20 minutách přijdete o život, než že vyhrajete v loterii.
…
Teorie praví, že všichni rozvážně vyhodnocujeme rizika a uzpůsobujeme své jednání tak, abychom maximalizovali očekávaný zisk a minimalizovali rizika, nebo se alespoň rozhodujeme na základě porovnání těchto dvou faktorů. Důkazy však naznačují, že v praxi je naše jednání často motivováno panikou a chabými znalostmi matematiky. Vezměme si například naši reakci, když se kolem roku 1996 objevilo několik případů nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby (CJD),způsobené konzumací masa krav nakažených BSE (bovinní spongiformní encefalopatií, tzv. nemocí šílených krav).
Roční počet úmrtí na vCJD, jak se nová varianta označovala, dosáhl ve Velké Británii vrcholu v roce 2000: bylo jich 28, což představovalo méně než jedno úmrtí na 2 miliony obyvatel, neboli jedno úmrtí na 5000 zemřelých v tom roce. Přesto mnozí lidé považovali riziko za tak vysoké, že se vzdali hovězího masa a přešli na jehněčí, které kvůli vyššímu obsahu tuku provází mnohem vyšší riziko mrtvice nebo některého srdečního onemocnění.
Takovou přehnanou reakci na statisticky velmi slabou hrozbu lze vysvětlit několika způsoby. Zaprvé je to strach vyvolaný náhlým zjištěním, že něco, co jsme považovali za bezpečné, může být ve skutečnosti nebezpečné. I když takové nebezpečí stojí sotva za řeč, je to trochu šok, když zjistíme, že vůbec existuje. Zdravotní rizika jehněčího masa, o nichž jsme vždy věděli, nám můžou připadat lepší než nové zdravotní riziko spojené s hovězím masem. Zadruhé, je v nás přirozená tendence utíkat před nebezpečím. Není to tak, že bychom utíkali k ovcím: utíkáme před kravami.
Jsme také přirozeně náchylnější mít větší strach tváří v tvář jevu, o kterém jsme nikdy neslyšeli, jako je například CJD. Snad největší roli v tomto konkrétním iracionálním postoji však hrají naše potíže s pochopením podstaty velkých čísel. Stejně jako doufáme, že vyhrajeme v loterii se směšně velkou pravděpodobností 14 milionů ku jedné, přeceňujeme i pravděpodobnost nákazy nemocí šílených krav, i když nám statistika říká, že na každých 45 000 snědených krav připadá jediné úmrtí.
O tom, jak se nám nedaří chápat velká čísla, si řekneme více později, ale v tuto chvíli se podívejme na jiné statistiky úmrtnosti. Jak moc vás znepokojuje možnost, že utonete ve vaně, utrpíte smrtelný pád ze schodů, budete zavražděni, srazí vás vlak nebo že se stanete obětí blesku? Počty úmrtí z těchto příčin v Anglii a Walesu v letech 2016, 2017 a 2018 jsou shrnuty v následující tabulce.
Příčina úmrtí 2016 2017 2018
Sražení vozidlem při chůzi 89 70 64
Sražení vlakem 0 1 1
Úmrtí při nehodě jako cyklista 81 74 58
Pád ze schodů 795 730 747
Utonutí při koupeli ve vaně 35 23 22
Pád do vany a utonutí 3 4 2
Zasažení bleskem 0 2 0
Úmrtí jako oběť vraždy 596 712 622
…
V roce 2017 se objevila zpráva, že americký prezident Donald Trump trpí batmofobií – strachem ze schodů a nakloněných ploch (řecké bathmos znamená schod). Někdy se označuje také jako klimakofobie, z řeckého climax, tedy žebřík či schodiště. V Oxfordském slovníku angličtiny ani v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch vydaném Americkou psychiatrickou asociací ani jedno z těchto slov nenajdeme, nicméně obě lze najít ve specializovaných seznamech fobií. Podle některých názorů je klimakofobie strach ze schodišť samotných, zatímco batmofobie je strach ze stoupání po nich. Výše uvedené údaje překvapivě naznačují, že tyto druhy strachu mají nejspíš racionálnější základ než mnohem častější brontofobie – strach z hromu a blesku.
tento text je úyvkem z knihy:
William Hartston
Čísla ohromující a ochromující
Jak se nenechat zmást matematikou moderního života
Argo a Dokořán 2023
O knize na stránkách vydavatele
Ve Velké Británii si lidé po dobu 21 let sázeli v loterii v bláhové naději, že vyhrají jackpot ve vaně,
Tiskařský šotek.
dekuji, snad opraveno OK, to je to proklete PDF a sosani textu z tohoto formatu, kdyz se vam treba vymeni radky apod. 🙁
No v počtu nalítaných kilometrů je asi letecká doprava opravdu zdánlivě bezpečná, ale co když jako srovnávací hledisko vezmu počet startů a přistání, to bych si troufnul říci, že auta vedou. A nemusím počítat rozjezd a zastavení na červenou, stačí jen začátek a konec každé jízdy.
Každý 400stý muž ve věku 35 až 54 let bude mít tento rok a každý další smrtelnou nehodu. Není to překlep, nebo jsem to špatně pochopil. To číslo mi připadá ohromně vysoké. Zahrnuje to i Rusko?