Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová studie praví, že planety připomínající Zemi se budou s největší pravděpodobností vyskytovat v systémech, kde je planet hodně – a některá tedy logicky nebude ani příliš blízko, ani příliš daleko od mateřské hvězdy.
A kde je nejvíc planet? Podle vědců z Institutu Nielse Bohra na univerzitě v Kodani to zase závisí na protáhlosti jejich drah – nakolik jsou elipsy blízké kružnicím. 8 planet (nebo podobný počet, viz Pluto) v systému je výjimečných prostě proto, že při formování planetárních soustav se většina planet spolu vybije. Navržený scénář praví, že nejprve vznikají tělesa až zhruba do velikosti Měsíce pohybující se na víceméně kruhových drahách. Ty se pak gravitačně ovlivňují, dráhy se stávají stále excentričtějšími (eliptičtějšími). Elipsy se mohou protínat, planety se dále srážejí a rostou. A závěr z toho všeho: buď zůstane jen několik planet na protáhlých drahách, nebo více planet, které se zase gravitačně (tentokrát) ovlivní na více kruhové dráhy. Těchto více planet pak už zůstane, nesrazí se.
Z čehož má vyplývat, že i když nedokážeme detekovat všechny planety v cizích systémech, pravděpodobnost jejich celkového počtu bychom prý mohli odhadnout z toho, jak moc eliptické jsou oběžné dráhy planet známých. Korelace má být jasná. A co se týče „kruhovosti“ oběžných drah známých exoplanet, mnohé se blíží situaci ve Sluneční soustavě. Z toho zase má vyplývat, že z hlediska počtu planet nemusí být Sluneční soustava úplně výjimečná. (Jedinou výjimkou z korelace mají být systémy s pouze jedinou planetou, která obíhá kolem hvězdy v těsné blízkosti, tam ani prakticky kruhová dráha neznamená, že by v systému bylo pravděpodobně planet více.)
Z dat vyplývá, že soustav s počtem planet cca stejných nebo vyšších, než má Sluneční soustava, může být až 1 %. Stejně tak platí, že čím více planet, tím spíš některá bude v obyvatelné oblasti. Vzhledem k počtu hvězd v Galaxii (řádově 100 miliard) z toho vycházejí obrovská čísla. Jako bonus je pak kruhová dráha planety příznivá i proto, že zajišťuje stabilnější klima. Samozřejmě ne každá planeta v tom, čemu říkáme obyvatelná zóna, musí obsahovat kapalnou vodu, a už vůbec ne život pozemského typu, o to menší je pak šance na složitější život nebo technologickou civilizaci. Nicméně o tyto aspekty v uvedené studii nejde.
Také by se dalo dodat, že ve Sluneční soustavě je zhruba stejně míst s šancí na „vodní život“ na površích (v různých etapách vývoje dejme tomu kromě Země i Venuše a Mars) i uvnitř měsíců velkých planet (kde v minulosti a možná v i v budoucnosti ovšem přichází v úvahu i voda na povrchu). Ovšem samozřejmě exoměsíce dokáže najít ještě mnohem obtížněji než samotné exoplanety.
Studie upozorňuje ještě na jeden faktor, který by mohl činit Zemi výjimečnou. Jak se na planetu dostala voda? Většinu ji sem přinesly komety (poznámka PH: podle jiných názorů ale měla Země dost vody i bez toho: Země mohla mít vodu i bez komet a asteroidů). Ty sem k nám nejspíš před asi 4 miliardami let přesměrovaly velké plynné planety Jupiter a Saturn. Možná tedy kromě planety v obyvatelné zóně, jejíž existence závisí na počtu planet, zvyšuje pravděpodobnost vzniku života i to, kolik z celkového počtu planet jsou plynní obři a jak daleko se nacházejí od planety v obyvatelné zóně.
Nanna Bach-Møller et al. Orbital eccentricity–multiplicity correlation for planetary systems and comparison to the Solar system, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2020). DOI: 10.1093/mnras/staa3321
Zdroj: Niels Bohr Institute / Phys.org a další
Poznámka PH: Samozřejmě nezbývá než věřit v argumentaci tomu, co je trochu „tahání králíků z klobouku“: že gravitační interakce nejprve udělá z kružnic elipsy a z těch pak zase cca kružnice (vyjma menších těles typu komet).
