Sciencemag.cz
Doporučujeme
Už od Šangů (2. tisíciletí př. n. l.) existuje jasná kulturní kontinuita mezi jednotlivými vládnoucími dynastiemi, která je dána především používaným písemným systémem; částečně také politickým uspořádáním, stejně jako určitými rituály spojenými s kultem předků. Přesto však to, co mnohdy pokládáme za základ čínské kultury, je pozdějšího původu
Na severních sprašových stepích, kde vznikla říše Šangů (a už předtím existovaly kultury spojované s ještě starší, historicky nedoloženou dynastií Sia) se pěstovaly spíše jiné obilniny než rýže, hlavně proso. Typickým jídlem severní Číny byly obilné placky a jakási obdoba našich knedlíků. Krajina do stepi přecházela víceméně plynule, takže na okrajích byl rozšířený chov dobytka. Číňané tehdy pili spíše mléko než čaj, který se na severu vůbec pěstovat nedal.
Čaj, rýže či pojídání různých z našeho hlediska exotických tvorů jako hadů a žab má původ v jižní Číně. Zde původně existovala odlišná kultura, tvořená i odlišným obyvatelstvem, od období Čou se však čínská kultura začala šířit k jihu do povodí Jang-c. Jižní Čína měla ovšem dlouho pověst kraje barbarského.
Změna nastala až po pádu dynastie Chan ve 3. století n. l., kdy byla severní Čína ovládána dynastiemi „barbarského“ původu. V tomto případě ovšem nešlo jen o původ (severský, „stepní“ původ čínských dynastií byl běžný, ať už šlo o kmeny mongolské nebo turecké, byť se vládci pokoušeli tuto skutečnost různě falšovat a genealogie si prostě vymýšlet), ale i o charakter těchto státních útvarů. Centrum čínské kultury se v té době posunulo k jihu, kde získala mnohé dnešní rysy. „Jižní“ charakter čínské kultury se ještě posílil v době Sungů, kdy sever ovládali Kitani a po nich Džurčeni. Mezi severem a jihem vznikly rozdíly v oděvu či účesu, na severu se například běžně nosily kožené jezdecké kalhoty.
Jih byl v té době jednak více ušetřen vojenských konfliktů, jednak byla tato část země úrodnější. Za Sungů se podařilo zavést pěstování rýže tak, aby dávala dvě úrody do roka (to na severu nebylo možné, sprašové oblasti v zimě promrzají). Vlhčí klima a hustší síť řek umožnily stavbu rozsáhlých soustav kanálů, což zlevnilo dopravu potravin. Sever Číny se v pozdější době pokládal spíše za mocenské než centrum…
Zdroj: Julia Lovellová: Velká čínská zeď, Beta Dobrovský, 2007
Poznámky PH:
Někdy se uvádí, že i dnes existuje/přetrvává dost velký rozdíl mezi severní a jižní Čínou. Máme tendenci pokládat východoasijské kultury plošně za kolektivistické, jindy se ale rozlišuje individualistická a Západu spíše podobná Čína severní od kolektivistické Číny jižní. Rozdíl obou kultur má být dán právě povahou zemědělství, pěstování rýže vyžaduje spolupráci, společné stavby vodních děl apod. Naproti tomu pšenice a proso se na severu Číny pěstují podobně jako na našich polích.
Ad čaj. Podle všeho se v Číně i jinde v jihovýchodní Asii pije asi od poloviny 1. tis. př. n. l. Je to jen má domněnka, ale podle mě právě čaj může za to, že obyvatelé jihovýchodní Asie metabolizují alkohol v průměru o tolik hůře než Evropané. Přitom jde o tradiční zemědělské kultury, kde alkoholické nápoje k dispozici běžně byly, vzpomeňme třeba na pijáky vína v čínské poezii. Situaci nelze srovnávat s Inuity (Eskymáky) nebo severoamerickými Indiány. Ve východní Asii vymysleli i vlastní likéry a nezávisle na arabském světě objevili také destilaci. Přesto se ale kvůli dostupnosti čaje alkohol ale nestal hlavním denním nápojem širokých vrstev, jako v Evropě bylo pivo nebo zředěné víno. (A převařený čaj zajišťoval ochranu před infekcemi. Zjednodušeně řečeno, kdo v Evropě špatně snášel alkohol a pil místo toho vodu, nezanechal potomky. V Číně nebo Japonsku abstinenti přežívali díky čaji. Ale – toto je jen má vlastní hypotéza.)
