(c) Graphicstock

Co když se velké fyzikální experimenty neuskuteční?

Mám obavy, že nebudu znát odpovědi na otázky, na kterých mi záleží.

Bojím se, že lidstvo postupně ustoupí od velkých a dlouhodobých investic do výzkumů, které ovšem mají klíčový význam, pokud máme zodpovědět složité (a často abstraktní) vědecké otázky. Zásadní experimentální věda bude vždy balancovat na hraně toho, co je technologicky proveditelné, a pohyb vpřed vyžaduje oddanost pokroku.
Uplatnění těchto objevů není zřejmé, takže musí existovat neochvějná víra v to, že je důležité hledat odpovědi na zásadní otázky, například jak se vyvíjel vesmír, jak jsme se vyvinuli my, z čeho se skládáme, z čeho je složen vesmír a jak věci fungují. Schopnost nalézat odpovědi na tyto otázky je jednou z charakteristik, které činí lidské bytosti jedinečné a dávají smysl našemu životu. Její opuštění pro krátkodobé cíle by byla tragédie.
V mém oboru částicové fyziky se všichni obávají. Neříkám to jen tak. Nedávno jsem byla na třech konferencích, kde byla budoucnost hlavním předmětem diskuze. Bylo představeno mnoho nápadů, ale já i moji kolegové se bojíme, zdali se tyto experimenty někdy uskuteční. V současné době se můžeme obrátit pro nové experimentální výsledky k Velkému hadronovému urychlovači, což je obrovský urychlovač postavený poblíž Ženevy, kde se protony sráží za velmi vysoké energie. V létě 2012 jsme objevili Higgsův boson. Byl to velký milník, na který mohou být inženýři a experimentátoři LHC právem pyšní. S daty z minulého roku, kdy byl zaznamenán větší počet rozpadu Higgsových bosonů, porozumíme více vlastnostem částic.
Ale zároveň chceme vědět, co vězí za Higgsovou částicí – co vysvětluje, jak to, že má Higgsův boson takovou hmotu, jakou má. LHC poskytne odpověď na tuto otázku, jakmile bude znovu zapnut v roce 2015, tedy poté, co byl dva roky vypnut kvůli vylepšení na vyšší stupeň energie. Ale nárůst energie bude menší než násobek dvou. Můžu poměrně sebevědomě říct, že očekávám odpovědi naznačující existenci nových částic za Higgsovým bosonem. Nemohu však sebevědomě říct, že čekám, že budou o méně než dvojnásobek těžší než energie, které jsme již prozkoumali. To je znepokojující. Pokud bychom nic nenašli, nejlépe by to (poněkud ironicky) podpořilo argument, že energie LHC jednoduše nebyla dostatečně vysoká a je potřeba více energie. Ale většinou nás motivují objevy. Kdybychom nic nenašli, bylo by to skutečně špatné.
Supervodivý superurychlovač, projekt zrušený Kongresem Spojených států amerických, by měl třikrát tolik energie. Byl navržen s představou ultimátních fyzikálních cílů, které vyžadovaly výkonnější stroj. I když byl LHC navržen tak, aby odpověděl na podobné otázky, byl postaven v již existujícím tunelu, což omezovalo maximální energii, které se dalo dosáhnout. Pokud bychom měli třikrát tolik energie, měla bych mnohem menší obavy. Ale to nemáme.
Takže mám obavy. Mám obavy, že nebudu znát odpovědi na otázky, na kterých mi záleží. Teoretický výzkum (který dělám) se dá samozřejmě praktikovat i méně nákladně. Tužka a papír, nebo třeba počítač, jsou poměrně levné. Ale bez experimentů nebo bez naděje na experimenty nemůže teoretická věda doopravdy pokročit. Pokrok by naštěstí nezanikl úplně, poněvadž bychom stále získávali výsledky z astronomických pozorování a z experimentů menšího měřítka, uskutečněných na Zemi. A měli bychom spoustu nápadů a myšlenek, se kterými bychom si mohli pohrávat. Ale nevěděli bychom, který z nich skutečně zastupuje to, co se děje ve světě.
A navíc, vesmír má často víc představivosti než my. Musíme vědět, co nám sděluje. Některé z těch nejlepších nových nápadů přicházejí ze snahy vysvětlit záhadné fenomény. Doufám, že nás v budoucnu čekají odpovědi – ale zároveň i další záhady k vysvětlování.

LISA RANDALLOVÁ
Teoretická fyzička a kosmoložka; profesorka přírodních věd na Harvardově univerzitě, autorka knihy Knocking on Heaven’s Door: How Physics and Scientific Thinking Illuminate the Universe and the Modern World (Klepání na nebeskou bránu: jak fyzika a vědecké myšlení nasvěcují vesmír a moderní svět)

Tento text je úryvkem z knihy:
John Brockman (editor): Čeho bychom se měli obávat – Myšlenky o budoucnosti civilizace, které odborníky znepokojují
Dybbuk 2018
O knize na stránkách vydavatele

obalka-knihy

trilobit, Mark A. Wilson (Department of Geology, The College of Wooster), zdroj: Wikipedia, licence obrázku public domain

Kambrium a tělní plány: nic výjimečného

Rybomorky, buňky HeLa a jednobuněčný pes. Nové tělní plány rozhodně nevznikaly jen v kambriu. Podívejme …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close