Psi mohou trpět psychickými poruchami podobně jako lidé. Jedním z běžných problémů je kompulzivně-obsedantní porucha. Nejčastěji se projevuje jako stereotypní (opakující se) chování – opakované pohyby těla „bez příčiny“, tj. např. honění se za vlastním ocasem, chňapání po neexistujícím hmyzu, olizování se, štěkání na svůj obraz nebo stín apod. Kynologové vědí, že obsedantní chování se častěji vyskytuje u některých plemen, jaké jsou ale další faktory, které ovlivňují jeho pravděpodobnost? Co zjistila v tomto ohledu regulérní vědecká studie?
Podle průzkumu mezi finskými majiteli psů, který byl zveřejněn v časopise Scientific Reports, se stereotypní chování vyskytuje častěji u psů, kteří jsou prvními psy svých majitelů; dále pak u těch, kteří žijí ve větších rodinách, a u těch, s nimiž se cvičí (exercise, zřejmě se tím nemyslí čistě fyzická aktivita typu procházky, ale opravdu výcvik, hra s člověkem apod.) méně než hodinu denně.
Hannes Lohi a jeho kolegové získali data od majitelů 4 436 psů 22 plemen. Obsedantní chování bylo zaznamenáno u 30 % z nich, ovšem počítalo se do něj leccos, třeba i trávení času v blízkosti misky s vodou. Konkrétně dopad jednotlivých faktorů v číslech:
Stereotypní chování bylo o 58 % častější u psů, kteří byli prvním psem svého majitele, (PH: Nejspíš prostě zkušenost, možná u prvního psa jsou lidé zbytečně nervózní či úzkostliví, psa svými požadavky stresují apod.? Nebo prostě výběrový efekt, dalšího psa si spíše pořídí člověk, kterému to s tím prvním šlo lépe.)
U psů, kteří žili s jednou osobou, byla pravděpodobnost stereotypního chování o 33 % nižší než u psů, kteří žili v rodině se třemi a více osobami (PH: Člověk žijící sám se psovi více věnuje. V případě komunikace lidí mezi sebou může mít pes pocit odstrčenosti, chce svým chováním i upoutat pozornost?). U psů jedináčků byla pravděpodobnost opakujícího se chování o 64 % vyšší než u psů, kteří žili s jiným psem (PH: s druhým psem se lze zabavit, nevěnovali se tolik sobě?). Výcvik kratší než hodina denně zvyšoval pravděpodobnost o 53 %.
Co se týče plemen, obsedantní chování se nejčastěji vyskytovalo u německých ovčáků, čínských chocholatých psů a velškých corgi, nejméně často u krátkosrstých kolií, kníračů a italských vodních psů. (PH: Nedá se tedy říct, že by za problém primárně mohlo nezaměstnávání pracovních plemen chovaných jen jako mazlíčci, např. knírač byl před érou německých ovčáků velmi využívaným služebním policejním psem, krátkosrstá kolie se pokládá dnes za ještě „pracovnější“ variantu než klasická lassie atd.) Častější jsou obsese u psů mladších dvou let a starších osmi let, stereotypní chování bylo o 29 % méně pravděpodobné u psů nekastrovaných. Podle dalších informací od majitelů se také potvrdila pozitivní korelace s hyperaktivitou, agresivitou a s problémy se soustředěním.
Tak jako u většiny složitějšího chování máme i zde tedy před sebou složitou kombinaci genetiky a vlivů prostředí, navíc krajně různorodých. Předpokládáme, že psi při obsedantním chování trpí (PH: i když člověk si z obsese může udělat i koníčka a radost), navíc se tím mohou zhoršovat i jejich vztahy s člověkem a v kladné zpětné vazbě pak zase i psychická pohoda psa.
Hannes Lohi, Aggressiveness, ADHD-like behaviour, and environment influence repetitive behaviour in dogs, Scientific Reports (2022). DOI: 10.1038/s41598-022-07443-6. www.nature.com/articles/s41598-022-07443-6
Zdroj: Nature Publishing Group / Phys.org
Poznámka: V podstatě ale u všech faktorů výše, až na vliv kastrace, by člověk asi předem správně odhadl, jaká bude korelace, překvapivé výsledky zrovna nejsou.