Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nedávno jsem se pustil do jedné z dosud mi neznámých knih Umberta Eca: Dějiny legendárních zemí a míst. Není ani vlastně Eccovo dílo, spíše jím sestavená „antologie“ všemožných úryvků, proložená jeho komentáři. Víceméně se mi to líbilo, ani mi nevadilo, že zde Ecco dost recykloval sám sebe (např. říše kněze Jana je i tématem jeho románu Baudolino). Něco mě pochopitelně nudilo, o to teď ale nejde.
Jedna kapitola knihy se věnuje teoriím duté Země a tu jse narazil na následující citát.
„Myšlenka duté Země se poměrně nedávno znovu vyskytla v práci matematika Mostafy Abdelkadera (1982), který se na základě nesmírně složitých výpočtů snažil skloubit geometrii konkávního světa s jevy východu a západu Slunce. Stačilo by vzdát se myšlenky, že světelné paprsky se pohybují po přímce, a připustit, že postupují po křivce. A stačilo by promítnout vnější Koperníkův vesmír do vnitřního geokosmu pomocí zvláštní matematické operace, která umožňuje transformovat každý bod vně koule na určitý bod v jejím vnitřku.“ (české vydání Argo 2013, překlad kolektiv autorů)
Z toho není úplně patrné, jak se to myslí, zda nejde o nějakou obhajobu konspiračních teorií tohoto typu (nejde). Samotná myšlenka duté Země by mi přišla zábavně absurdní do nějaké sci-fi povídky, to je ale tak všechno. Žijete-li na Zemi, tak (asi) intuitivně předpokládáte, že je plochá. Známý experiment s přibližující se lodí pak ukazuje opak: Země je zakřivená. Dutá Země předpokládá zakřivené právě opačné – proč proboha? (Jiná věc jsou teorie, že Země je dutá v tom smyslu, že v hlubinách se nachází Cosi; dutou Zemí se zde ovšem myslí představa, že my obýváme povrch zevnitř a Slunce se nachází někde mezi námi a Austrálií.)
Abdelkader přišel s celou myšlenkou jako s matematickou hříčkou. To už se v Eccovi nenajde, ale lze to různě dále dohledávat nebo si nechat udělat rešerši nějakou AI. Jedna věc je šíření světelných paprsků, druhou pak pohyby hmotných těles/gravitace nebo šíření seismických vln. Nicméně i zde by se daly udělat modifikace (matematické transformace) dnešních fyzikálních zákonů tak, aby to nějak sedělo s tím, co pozorujeme. Silové zákony by měly nějakou transformovanou podobu, seizmické vlny by se šířily „vnější horninou“ a nějak zakřivovaly opět k Zemi atd. Samozřejmě – maximálně dosáhneme toho, že dutá Země nebude chybná, ale celá představa „zbytečná“, protože matematické triky ji nakonec učiní neodlišitelnou od stávající fyziky. Normální model byl jednodušší a přednost bychom mu dali už kvůli Occamově břitvě.
Možná zde napadne srovnání s geocentrismem, kde nicméně nějaký konzistentní matematický popis scházel. Abdelkader postupoval opačně, zřejmě s cílem ukázat, že i absurdní představy lze matematizovat – což mi přijde jako zábavné úsilí, ale nevím, zda by to takhle šlo dál, respektive jak daleko. Bylo by s takto fungujícími fyzikálními silami pak vůbec možné vypracovat model atomu (alespoň trochu analogický současnému)? Selžou podobné konstrukce jenom kvůli Occamově břitvě, nebo i nějak celkově, nemají schopnost předvídat nové jevy (pouze ex post vytvořit další ještě složitější vysvětlující konstrukci) apod.?
Samozřejmě, i solipsismus je nevyvratitelný, zde nicméně jsem měl na systémy fyzikálně-matematické.
Mimochodem, když už jsme u těch bizarních představ o Zemi: líbil se mi bláznivý model v povídce Teda Chianga Babylonská věž (jde o sci-fi, ne konspirační teorii), kde prostor nad Zemí a pod Zemí splývá, je uzavřen do sebe. Při stavbě Babylonské věže lidé minou Slunce a Měsíc, až narazí na vnější klenbu. Ukáže se, že ta je ovšem totožná s podložím/podzemím. Dokonce existuje jakýsi nejvyšší bod, „rozvodí“, z něhož voda teče oběma směry (voda je zde klíčová, příslušný komplex memů spojených se starověkou Mezopotámií má vztah k potopě světa atd.).
